Svíčka nad stolem pomalu skomírala, když byla vyměněna párem vrásčitých rukou patřícím bělovlasému starci. Podle malé, ale robustní postavy by se dal poznat trpaslík, ale bílý vous zapletený do drobných copánků identifikoval příslušníka malého národa zcela jistě.
Stařec ořízl přeteklý vosk ze svícnu a vrátil se zpět ke knize. Ta zabírala skoro celý stůl a její zlatem a kameny vykládané desky cenou převyšovaly poklady lidských králů. Na téměř průsvitných stránkách z kůže nějakého podzemního tvora byla zaznamenána celá historie Krazských trpaslíků.
Historik zvedl garenové pero a smočil ho v rudém inkoustu. Pomalu se tvořila slova, věty a nakonec i celé stránky. Drobným runovým písmem Starého jazyka popisoval poslední události.
„Dne 3024 po rozkolu v Sintaru Klan Hardjern.
Tohoto dne nechť je zaznamenáno, že k velkému vítězství došlo v městě Sintar. Když se před dvěma aldeny objevili v podzemní Sintaru Umbrhulkové, měly trpasličí klany velmi málo času přemýšlet. Tato pohroma udeřila nečekaně a tvrdě. Neb je známo velmi málo případů, kdy se objevili mimo trpasličí síně. Naši mistři se domnívají, že muselo dojít k porušení závoje někde v podzemí v blízkosti trpasličích chodeb či sklepů.
Bylo učiněno několik nápravných kroků a je třeba přiznat, že došlo nejen k obnovení pořádku, ale i překvapivému rozuzlení. Ztráty na životech se ukázaly jako zanedbatelné, přes protesty lidských speciálních vojenských sil, které prý postrádají tři své agenty. Pokračování textu Slavný návrat od Umberhulků (sezení 23.11)