1600x974-382-vikings-2d-fantasy-vikings-warriors-ship-sea-storm-adventure-travel-picture-image-digital-artKonečně ustaly nárazy větru. Studený přeháňky přestaly vo chvíli pozdějc. Moře se uklidnilo a my veslaři sme konečně měli trochu klidu na práci. Jenže staří mořský vlci byli neklidní. A kapitán ještě víc nasranej než vobvykle.
Nedávno vypustili zase ptáka. Když nebylo jistý, kde je země a bylo potřeba doplnit zásoby (cesta na Taru byla zatraceně dlouhá), tak se prostě vyhodil z lodi mořskej pták a kterym směrem se vydal, tam sme pluli.
Blbý bylo, když se vrátil zpátky.
To znamenalo, že země je fakt daleko.

Mraky se protrhaly a bylo celkem krásně. Protáh sem se, moje bedna byla děsně nepohodlná a tlačit pětimetrový veslo není žádná prdel.
Pak sem si všim, že vostatní postupně přestávali veslovat. Co to do prde..

Vyděšeně jsem zíral na vobzor za kormidelním veslem jako všichni vostatní.
Bylo tam černo. Valila se tam černočerná lavina. Byla ještě daleko, ale blížila se. Rychlejc než zuřivej medvěd.
Podíval jsem se na Einara. Valil voči ještě vyděšeněji než já.
„A teď tu všichni zhebnem“ vozval se někdo před náma, asi jeden z vomladiny jako my.
Starej námořník vedle se zasmál a votočil se na nás, zelenáče.
„Ale hovno, moře si s náma chce jen hrát.“ jeho větrem vošlehaná tvář vypadala hůř než vobvykle.
Pološíleně.
„Tak hovada, na co čekáte? Až vás přijde vosobně pozvat smrtka domů?!?“ zařval kapitán.
„Sundejte plachtu, sklopte stožár, dejte vesla dovnitř, všechno přivažte!“
Chlapi se konečně probrali a začali kmitat. Ti zkušenější se poustili do sklápění stožáru. Já musel dostat to zkurveně těžký veslo dovnitř. S nováčkama sme si překáželi jako paka a nadávky jen lítaly.
A tma se blížila.
„Vesla svažte k sobě a dejte doprostřed ke stožáru, vy blbci!“ podal nám přátelsky radu starej mořskej vorel. „A pak se každej přivažte ke svý díře, jinak nakrmíte moře.“
Nechápavě sme vyvalili voči.
„No přeci k díře vod svýho vesla, idioti!“ zařval. „Musíte bejt po straně, aby ste vyhazovali vodu. Na to sundáte štíty.“
Aha, vědra ani přilby nebudou, ale štíty na boku lodi mohly NĚCO nabrat.
„Jo, bude to makačka, mladej“ ďábelsky se zatlemil náš rádce.
Rychle sem se přivazoval. Ticho se mezitím změnilo ve výhružný hučení.

Vostatní lodě se vzdálily. Jen sem doufal, že sou dobře domluvený kde se zase seplujem…
Kouknul sem na Einara. Byl bledý, ale přivázaný.
„Sprchu už potřebuješ, smrdíš jako zpocený hovno!“ křiknul na mě.
Jednu bych mu vlepil, ale byl naproti.

Tma byla na dosah ruky!
Jak sem se votočil, mladej za mnou zděšeně zařval.
Já sem se vovlád jen stěží.
Ten blb za mnou ale měl větší důvod řvát.
Blbě se přivázal.
Přišel úder – vody, větru, tmy, ŘEVU…
Náraz byl strašlivej. Lano mi drtilo břicho.
Vokolo proletěl ten nepřipoutanej – nemoh se udržet.
Chytil sem ho za nohavici, ale jen sem si na pevnej látce zlámal nehty.
Zmizel v moři.
Loď se zmítala jako dřívko hozený do horskýho potoka.
Když mě někdo praštil do zad (skoro sem si toho nevšim), tak mi to došlo.
Klečel sem – zavěšenej na provazu pod náporem smrště – po pás ve vodě.
Asi bych měl vylejvat vodu!
Vlastně bylo divný, že sme ještě na hladině.
Popadl sem ten štít a snažil se vyhazovat přívaly vody.
Nehty mě pekelně bolely.
Ještě že sem dostával tak často po tlamě a byl na bolest zvyklej.
A vono, snaha přežít taky udělá svý.

Pak přišly blesky. Zasahovaly divoké skaliska vln a ozařovaly naši zoufalou bárku démonským světlem.
Ulf procházel lodí a kontroloval, zda všichni vylejvaj. Vypadal jak démon.
Jak se ten Kharův hajzl udržel na nohou?!?
Pak vylejval vepředu místo jednoho sráče.
Já toho měl ale taky plný zuby..

Blesků bylo čím dál víc.
Doslova blesková smršť.
Oči mě nesnesitelně pálily od světla i soli.
Bylo to děsivý.

V životě sem se bouřky nebál.
Teď sem si nadělal do kalhot.

Voda..
Vylejvat vodu…
Ještě dál…

Probral sem se, když už se moře uklidňovalo. Klepal sem se horečkou.

Vostatní nevypadali vo moc líp. Einar žil.
V moři skončil jen ten jeden – ten, co říkal, že všichni zhebnem.

„Nevím jak vy, ale já sem se posral.“ řekl do ticha mladej Sven užasle.
První se začal chechtat Bjorn, postupně se přidali všichni.
Přežili sme.
Dokonce všechny tři lodě.