Nekonečný den (sezení 12.11.)

Od chvíle, co jsme se probudili na jednom ze Zelanských vrchů a vyrazili zpět k Železným dolům, uběhlo jen několik hodin. Mně to připadalo jako věčnost. Snad to bylo únavou z putování. Byla jsem stále ve střehu. Ale to jsem ještě netušila, kolik perných hodin nás ještě čeká.

Ve městě jsem se zase cítila nesvá. Zdi mě svazovaly a všudypřítomná mlha mě nenechala dýchat. Snažila jsem se pomoci ostatním, ale spíš jsem se nechala unášet. Moje mysl nebyla svobodná. Chyběl mi vítr. Se Zeldou jsme střežily část palisády na severní straně města. Doufala jsem, že dokážu zahlédnout ten zatracený stan. Snažila jsem se odhrnout mlhu, ale můj zrak nestačil. Připadala jsem si bezmocná.

Pokračování textu Nekonečný den (sezení 12.11.)

Co skrývá Mlha (sezení 5.11.2010)

Probuzení to nebylo dobrý. Ne že by mi vadila zima, ale všude byla mlha hustá jako kaše, kterou mě cpali zamlada. Pořád mi vrtalo hlavou, jak nás v noci probudil ten vzdálenej křik a hluk boje. Moc daleko na to, aby se s tím dalo cokoliv udělat, ale dost blízko na to, abychom příště mohli bejt ty pobitý my. A nepřidalo ani to, že si mě potom vzal Bezděk stranou a řekl, že večer asi zahlíd paní Mauril. Víte přeci, že obchází před bitvou a vidí ji, kdo se s ní setká v podsvětí!?!

Pokračování textu Co skrývá Mlha (sezení 5.11.2010)