Další informace o Kilmoracku

Toto bude neucelené povídání o všem možném co se děje kolem sevjoranů, o prostředí a zvycích.

Gorog

V něm sídlí vladyka kmene. Jedná se o dřevěné hradiště, které přísluší k vesnici. Velikost hradiště pak závisí na velikosti a síle kmene a také hlavně na autoritě a financích vladyky. Hradiště má obvykle suchý příkop, val a palisádu s ostrých kůlů. Uvnitř jsou pak obytné budovy, obvykle tvořené velkou budovou tzv. hodovní síň. V ní se pak hoduje a také vládne. K této budově patří soukromé prostory vladyky. Dále je uvnitř několik hospodářských budov, jako chlívek, kuchyň, sklad potravin a někdy i další.
Další funkcí gorogu je ochrana obyvatel při napadení. Je to takové poslední útočiště, a při útocích se hradby hemží nasranýma servjoranama, protože jim útočník drancuje vesnici. Dá se ale říct, že většina obyvatel raději zemře při obraně svého majetku, než aby se schovávala za zdmi hradiště.
Někdy gorog není přítomen vůbec, pokud je vesnice dobře bránitelná díky terénu nebo silným palisádám. Obvykle u menších vesnici ve vnitrozemí to tak je. Zde je pak zhruba uprostřed vesnice umístěná hodovní síň, ta sama o sobě poskytuje poslední útočiště při napadení. V Kilmoracku žádný Gorog nebyl, vesnice byla sice v údolí, ale strmé stěny na jedné straně, a řeka na druhé poskytovali dobré obrané postavení. Navíc silná palisáda a kamenný val, mnohokráte odrazili nepřítele.
Hodovní síň byla tedy uprostřed vesnice a měla podobu obrovského medvěda. Hlava pak byla nad vstupem a tak každý kdo procházel se musel poklonit patronovi kmene.

Vladyka kmene

Vladykou se může teoreticky stát kdokoli. Jednou za rok, u každého kmeny v jiný den, může kdokoli vyzvat vladyku na souboj. A pokud vyhraje, stává se vladykou. Prohraný,  tedy ztrácí postavení a často i život. Tedy ten nejsilnější muž vládne celému kmenu a svoji moc si musí udržet silou. V důležitých věcech se náčelník sice radí se stařešiny a volchvem, ovšem  rozhodující slovo má vždy však on. Vladyka vládl pouze Kilmoracku. Sice v minulosti, při větší slávě náčelníci Jeskyních medvědů ovládali i další vesnice, nikdy to nevydrželo dlouho.

Zmoglava

Zmoglava je válečná veslice Sevjoranů. V mnohém připomíná pro nás známou vikinskou dračí loď. Lehce ovladatelná, extrémně rychlá (tedy především silou veslářů) navíc každý válečník je také veslař a tedy se ztotožňuje s touhou jet rychleji. Což je právě rozdíl ve veslařích na lidských plavidlech, kde jsou to většinou odsouzenci nebo otroci. To proč jsou zmoglavy tak obávané pramení trochu z jejich konstrukce, ale hlavně je to na sevjoranech. Nebojí se chodit na palubě v plné zbroji (v boji jsou proti lehce oděným námořníkům ve veliké výhodě), používají ve velkém útočnou magii. Jen ty nejlepší lidské lodě a dobrého větru jsou schopni odolat zmoglavám v rychlosti. Navíc mnoho kapitánů spolupracuje v honech za kořistí. Ač jsou tam problémy při dělení kořisti. Lodě pak spolupracují ve „smečkách“ a společně tak dokážou nahnat loď do náručí dalších, které už čekají.

Predátoři v okolí

Horské pumy v okolí Kilmoracku jsou jedni z velkých predátorů. K nim se přidávají jeskyní medvědi, a když je krutá zima tak i lední medvědi, ještě větší než ty jeskyní. Zatímco medvědi mají před sevjoranem celkem respekt, tedy medvědi neútočí samovolně, tak pumy jsou naopak obávané náhodnými útoky.
Vyjímkou jsou právě lední medvědi. Jsou to největší šelmy, které v letních měsících vyhledávají a napadají vesnice. Sevjoran je totiž pro ně velice snadná kořist pro ukojení jejich hladu.
Severská puma je velikostí asi jako jaguár či levharta. Aby sis to dovedl představit tak si spíš představuj jaguára nebo levharta než americkou pumu. Perfektně leze po stromech, mění barvu srsti s ročním obdobím. Zatímco v zimě má kožich šedivý až bílý, tak v létě je naopak béžový a připomíná trávu. Na rozdíl od naších levhartů ovšem nejsou vidět žádné tečky či jiné pigmenty.  Srst je bez těchto značek.
Puma  dovede dlouhou dobu čekat, dobře se plíží a jejím hlavním útokem je velký skok, kdy povalí kořist a tlamou nebo drápy ji rozdrásá hrdlo. Seveřané prostě nemají rádi zákeřnost s jakou útočí. Je to fakt nesmiřitelný a obávaný nepřítel, který zabíjí i když nemá hlad.  A zatímco kožich medvěda je považován za hrdé uznání bojovníka, tak kožich pumy je považován za podlou věc, a v Kilmoracku se nenosí. Ale jiné kmeny to mají zase naopak.
Jinak k velkým predátorům můžeme přidat i kroly. Některé kmeny, Jeskyní medvědi nevyjímaje, pořádají rituál mladých chlapců. Kdy jsou vysílaní daleko na sever, aby bojovali proti Villtur, což v překladu znamená Divokým. Kdo se vrátí s lebkou villtura je považován za velkého válečníka.
K predátorům můžeme ještě přidat orla. Tady na severu dosahuje rozpětí křídel kolem 2,5 metru a váhy kolem 6-9 kg. Je to opravdu velký pták, a jeho stín bývá občas to poslední, co slepice uvidí. Živý se rybami, mláďaty savců. Je to opravdová král oblohy a nemá žádnou konkurenci. Povídá se, že je schopen odnést malé dítě, ale v Kilmoracku se toto ještě nikdy nestalo. Sevjorané ho občas loví na návnadu, kvůli jeho perům. Několik sousedních kmenů si ochočilo tyto dravce a používá je k lovu a někdy i v boji.

Jak získat manželku

Manželku šlo získat sice mnoha způsoby, ale šlo o to, co bylo čestné a „správné“. Ale než začnu, v Kilmocraku hlavní slovo měl vladyka. Pak kolem starší kmene, velké slovo měl volchv. Ženy ovšem nehráli nějakou nepodstatnou roli. Říká se že „Za každým válečníkem je jeho žena.“ A to platilo. Ženy vládly domácnostem, někdy i železem v rukách. Stejně jako muži uměli dobře bojovat, pokud bylo třeba chránit domov a děti. Manželé na jejich rady většinou dost dali (tedy nehráli roli jako v temném křesťanském středověku) Navíc jsi slyšel o ženách, které vládly celým kmenům. Ženy tedy nejsou podceňované, a existuje mnoho ženských válečnic, ovšem nemají tak úplně lehké. Musí se prosadit jak mezi muži, tak se ospravedlnit mezi ženami, proč nechrání svůj dům a neplodí děti.
Manželku šlo tedy získat tak, že sis vzal někoho z vesnice. Obvykle to byl buď sňatek z rozumu, tedy postup blíže k vedení kmene, případně to byla láska. Ovšem takový sňatek se považoval za příliš jednoduchý, pro slabochy. Záleželo samozřejmě na okolnostech a pohnutkách zúčastněných.
Druhá možnost, a taková, na kterou se hledělo s uznáním, byla získat manželku z jiného kmene. Opět tu buď šlo o velkou lásku, ale častěji o nájezd na nějakou vesnici a získání či unesení ženy. Ovšem byly tu samozřejmě i sňatky na oko, kdy to mělo vyšší cíl. Tedy usmířit nějaké dva kmeny či podpořit dlouhodobý mír. Pak se provádělo unášení na oko, tedy budoucí manžel unesl budoucí ženu. Ovšem někdy se stávalo, že na sňatku se dohodli rodiče, či i vladykové. Pak byl únos sice schválen, ovšem budoucí manželce se nic neřeklo. Únos pak vypadal velmi věrohodně.
Sevjorani měli obvykle jednu manželku, víc manželek zaprvé chtělo hodně peněz, a hlavně jejich povaha byla stejně horká jako většina barbarů. Tedy udržet si dvě nebo víc, to musel být hrdinný válečník.
Ovšem existovala jiná možnost jak mít více žen. A to unášet ženy jiných národů. Většinou lidské, občas elfské. Tyto ženy pak měli ve společnosti postavení otroků svých pánů. Tedy neměli žádná práva, vše rozhodoval jejich pán. Takových žen mohl mít mocný válečník i několik. Takže nebylo obvykle dobrý hostům nabídnout, ženu k vyhřátí postele. Dokonce mohl muž mít i manželku a tyto ženy. Ovšem vztahy byly mezi nimi dost napjaté.

 

3 komentáře u „Další informace o Kilmoracku“

Napsat komentář