Hodně zvědavá myš (sezení 7.1)

Kritickým okem jsem zhodnotil své nákresy. Nic moc, ale smysl z toho pochopit jde. Znechuceně sem zamručel, zvedl se a k všeobecnýmu nadšení zoufale se nudících přátel prohlásil: „Dem.“ Trochu sme to tam prošli a nakonec objevili doupě, kde asi přespávala ta mrcha Arxis. Pekelně to tam smrdělo, ale ve chvíli, kdy sem už už otvíral hubu, abych Gimela seřval, sem zahlíd stůl plnej různejch papírů. V tu chvíli sem přestal řešit prdy svýho kámoše a začal se prohrabávat papíry. Některý byly trochu ohořelý, ale o to zajímavější. Než sem je měl čas pročíst, začal Gimel řvát něco o zrůdách; v rohu se zvedal dost hnusně ohnilej mrtvolák. A mně se zdálo, že to je fakt hroznej smrad i na Gimela…

Chystal sem se mu vyrazit na pomoc, ale hned jeho první rána urvala bývalé mrtvole ruku i s mečem; přistála až u mě. Začíná mu to s tím palcátem docela jít. Nechal jsem ho, aby se za pomoci Zeldy a Uzuri vypořádal s náhle bezmocným ohnilákem; nakonec situaci vyřešila Zelda, když  té… VĚCI odřízla náhrdelník s vazebním krystalem.

Já zatím pročítal fakt zajímavý dopisy od kohosi jménem Soren. Jestli sem to správně pochopil, je tahle nekromantská záležitost daleko rozsáhlejší, než nás vůbec napadlo. Možná bych mu měl vyříznout srdce z těla, nebo něco podobnýho. Tupým nožem.

Krátce nato sem si málem sednul na prdel. Zelda našla knihu o nekromancii, psanou údajně samotným Vieenem, TÍM Vieenem. Pokud snad pořád ještě někdo neví, tak jde o sevjoranského čaroděje, jednoho ze tří Velkých. Toho, který byl prvním nekromantem.

Byl u ní dopis s důrazným varováním, aby knihu nikdo nepoužíval, ale hned mě napadl způsob, jak se případným nepříjemnostem vyhnout. Akorát by to neměl vědět Gimel. Někdy je dost úzkoprsej. Ostatně, nemám v úmyslu oživovat mrtvoly, tak to snad bude v pohodě. S téměř posvátnou úctou sem knihu uložil do torny a bleskem sebral Zeldě ještě dva svitky o nekromancii. Jeden mi asi bude k ničemu, na druhou stranu druhý, nazvaný Poznej mrtvého, vypadal slibně.Napadlo mě, že je na mě dneska fakt hodná, možná, že bych měl svůj obvykle nepříliš lichotivej názor na ni trochu pozměnit. Navíc našla nějaký mapky, podle kterých sme pochopili, že sme přešli nějaký skrytý dveře dole ve sklepení válcové věže, tak sme se tam šli kouknout. Teda, hned po krátké svačince. Pohled na Uzuri, rozvalující se v posteli Arxis a ozářenou dohořívacící pochodní, kterou při boji zarazila bezrukému, nahnilému mrtvolákovi s napůl uraženou hlavou do hrudi, mě facinoval. Mírně se usmívala a šťastně žvejkala uzený. Měl sem pocit, že si o něj každou chvíli pohodlně opře nohy. Ta holka má styl.

Zelda ten průchod nějak nemohla najít, tak sem na ni hodil kouzlo na zlepšení smyslů. Nepovedlo se mi úplně dokonale, tak potom trochu nadávala. Byla docela prča sledovat hezkou elfku, jak sprostě kleje. Ale dveře našla, a o to šlo. Za nima byla slepá chodba a z ní odbočka k východu ven a k jeskyni. Nechal sem ostatní zkoumat kam vede východ ze sklepení. Než zjistili, že překvapivě ven do lesa, stihl sem přečíst kus svitku o poznávání mrtvol. Myslím, že se to ještě může dost hodit.

Když se vrátili, pokračovali sme do jeskyně. Bylo tam tři prdele netopejrů, tak sme se tam moc nezdržovali a šli dál. V cestě nám najednou stála mříž. Rezavá a ne moc pevná, jak sme s Gimelem rychle zjistili. Uzuri se ale najednou sekla, že dál se jí nechce. Nakonec sme ji ukecali, ale držela se vzadu. Opatrně sme vlezli do další jeskyně, kde stál…

Kosťák. Obrovskej. Dokonce ani Gimelovi se na něj nechtělo. Rozhod sem se, že je nejvyšší čas vyzkoušet, jestli je možný na něj zaútočit silou mysli. Chtěl sem to vyzkoušet už tehdy na ty dva, jak sme je nakonec upálili. Teď mám možnost. V nejhorším ho zbrzdim Vzdušným úderem a zdrhnem. Kdyby chtěl běžet za náma, předvedu mu, jak volchv prochází zdí… To bude valit důlky.

5 komentářů u „Hodně zvědavá myš (sezení 7.1)“

  1. Mrzí mě, že se sem nedostala ta památná scénka s Uzuri, kterak svačila, nohy pohodlně opřené o hnijícího nemrtváka, v jehož hrudníku dosud plála zabodnutá pochodeň… Omlouvám se všem zúčastněným 😀 Pro ty, kteří tam snad nebyli: byl to ten, jak mu Gimel urazil pazouru i s mečem.

Napsat komentář