Krásná a nebezpečná

Když sme přišli vod Mlady, Einar po snídani někam zmizel cosi zařizovat. Zbytek si dal taky rozchod. Předal sem Ferirovi Zhoubu Lichů, kovářskej mistr je s mým uměním k nezaplacení. Prej ho dá do kupy. Ještě že toho trpaslíka máme.
Já vyrazil bloumat na trhy. Bylo toho všude plno, tak sem vokukoval početný zbraně. Vesměs ze Železnejch Dolů. A bohužel samý malý mečíky. To kurva neuměj vyrobit pořádnej meč?? Čím dál víc mě sralo, že můj zaplacenej meč je v Železnejch Dolech. Tak jsem hledal aspoň pořádnej tesák. Lidskejm šmejdům sem už neveřil, zlomil sem i ten vod kovářskýho mistra. Zbejvaj jediný šikovný ruce (po těch mejch, samozřejmě) – trpajzličí. Rozhod sem se nešetřit a vyčlenil peknějch pár zlaťáků. Dostal sem za ně krásnej trpasličí tesák s runou. Prý jednou denně pomůže v boji. To znělo dobře, takže sem měl konečně kloudnou záložní zbraň.
Však taky co jinýho má cenu než kloudná čepel?
Na tržišti sem zahlíd i pěknou samičku. Měla výrazný svůdný červenobílý šaty, blond vlasy a pokukovala po mě. Tak sem ji pozdravil. Že prej se uvidíme večer. Představila se jako Krásná Nebezpečná. To asi byla, protože ji prdel vokukovaly i dvě hovada. Zřejmě vochranka… Budu si muset dát bacha.
Zajímaly mě i ceny koní. Těch sme měli trochu přebytek – po těch pobitejch. Ceny byly pěkný, ale u hobitího koníkomila sem se dozvědel, že koně sou kradený. Jaký překvapení. Dělal sem blbýho (to mi poslední dobou jde) a pak šel s pravdou ven. Nakonec sme se dohodli. Cena byla sice horší, ale lepší než kudlou do voka. Ale zase mám trpajzličího poníka pro Ferira. Snad mu na něm pujde jezdit.
Spokojenej sem se vrátil do baráku. Tam byl vzkaz, že jakejsi lord nás zve na voběd k cukrátkovi. Doufám, že tam podávaj maso!
Jo, podávaj, naštěstí. Z tajemnýho hostitele se vyklubal náš tajemnej špeh vod Mlady. Stejně sme za ním měli zajít, takže pohoda. Po chvíli kecání z něj vypadlo, že ho zajímaj volby hlavy města. Ti lidi sou divný. To si nemůžou kandidáti na náměstí rozbít huby, dát páku nebo soutěžit v chlastání? Pravda je, že Černá Markytánka by měla šanci tak v tom posledním.
Prej máme zjistit, koho bude kdo z rady starších volit. Dobře.
Každej sme si vybrali někoho. Uzuri kněze větrů v jeho větrný veži. Zelda páníčka vod Fifinky. Ferir trpaslíka. A já Górova kněze.
Nechtěl sem k němu jít jako hastroš, tak sem se s trpaslíkem vydal pro drátěnku. Mimochodem, tesák se mu líbil a pochválil ho. Jen že prej to chce víc trpělivosti s tou runou. Snad to náš mistr taky časem zvládne… V naleštěný drátěnce sem pak hrdě vyrazil ke chrámu Rytíře.
Krátce sem se zastavil u jeho sochy, poděkoval za dobrý boje a zanadával na ty horší.
Velekněze sem našel za chrámem, trénoval tam ňáký novice. Měl bílou košili a s mečem tam zkoušel jednoho z nich. Došlo mi, že je to cvičnej boj do první krve. To vypadalo zajímavě.
Kroužili vokolo sebe a občas provedli vopatrnej výpad. Vypadalo to spíš jak babskej tanec, ale viděl sem v tom i hledání pozice a tahy čepelí.
No, stejně sou ti lidi divný.
Žák ale neměl se starým knězem šanci.
Pohled učitele pak přejel žáky a spočinul na mě.
DOUFAL SEM V TO.
Už sem měl svrbění, že sem dlouho nebojoval!
Slík sem si svou naleštěnou drátěnici a odložil trpajzličí tesák (a v duchu se pobaveně tlemil), vyfasoval bílou košili a meč.

Dobře, rovná čepel je taky moje první volba, tak se ukaž, staříku…
Byl sice lehkej a kratší, ale nejdu toho starocha rozseknout vejpůl, že jo.
Studenti zvědavě čuměli. Má snad ten seveřan šanci proti našemu mistrovi??
Cejtil sem ty pohledy.
Moje bojový vzrušení sílilo.
Kněz se tvářil neutrálně. Nemoh sem ho podceňovat, bylo jasný, že ty svoje tanečky umí.
Tak sem zvědavej, komu bude Gór nakloněnej.
Naše čepele se srazily.
Co se s ním srát, nakonec by si našel skulinku, starej lišák.
Prudce sem vyrazil po našem.
Skvělá rána!
Stařík zaškobrtnul.
Bažanti vyjekli.
Další uder, jen tak tak vykryl.
V očích jsem mu zahlédl překvapení.
Snad i znepokojení…
Napřáh sem se k dorážce.
Studenty zamrazilo.
Mistr nekryl, uskočil a přešel do protiútoku.
Kurva dědku, to bylo tak tak!!
Jeho švih na příliš těžkou nohu vpředu.
Uhýbám na hovno.
Sem ve sračkách. Je blízko.
Boj ale nepatří váhavýmu, do něj!
Jeho kryt nevydržel, košile se barví krví..
Joooo!!!
A máš to, tanečku! Takhle se bojuje!

Uklonili sme se a navzájem se pochválili.
Žáci se zaražený rozcházeli. Já si bral svý věci.
Když sme byli konečně sami, dali sme se do řeči. Stařík byl celkem zadejchanej, věk si už vybíral svou daň.Však taky říkal, že by chtěl být jako za mlada.Já se zase zajímal vo Góra. Teď byla jeho vrtkavá přízeň u mě, ale vobčas na mě sere jak na placatej kámen. Koho se jinýho zeptat než jeho velekněze??
Prej má Gór svejch starostí dost, vede svý bitvy a nemusí mít čas na smrtelníky.
Noo, dobrá zpráva je, že až si vysloužím stát po jeho boku, tak to kurva nebude nuda!!
Jestli se teda dožiju toho, abych si to zasloužil.
Stařik si dovolil vo tom zapochybovat.
Ty rytíři. Maj tolik slávy v těch naleštěnejch pancířich, když na statnejch koních jezděj po městě. Válečnická sláva je krásná věc. Vznešenost taky, Gór je možná vopravdu rytíř.
Ale často zapomínaj, že ani pláty pořádnou ránu nezastaví a sláva – no musí být zasloužená v pořádným boji. A to je má cesta, můj život i radost! Slávou si místo po Górově boku nezasloužím, to musím umět zatraceně bojovat!
Na volby nakonec přišla řeč sama. Popravdě sem řek, že tomu lidskýmu volení moc nerozumím a nechápu ho. Díky tomu se rozpovídal. Pak sem řek, že přeci nebude volit ženskou, ta přeci nemůže vládnout nad chlapama a ještě nad vojenským městem… No a von řek, že ji bude volit, aby byla změna. Že vobdivuje její mládi… Nebejt to von, myslel bych si vo tom svý..

Pán Větrů dělal cavyky, takže Uzuri zjistila prd. Ale prej chce pláňovýho mustanga.
Zelda si bude muset pokecat s paničkou, zřejmě má doma příliš velký slovo.
Ferirův trpaslík bude volit současnýho starostu. Martytánka se ho pokusila uplatit a to neměla na hrdýho bracha dělat.

Akorát nevíme, kdo za tou děvkou stojí.

Byl to dobrej den. Jen se uvidi, jak se to vyvede večer s krásnou.
A nebezpečnou.

A kde kurva vězí Einar? Co sme vypadli z Převisu, chová se divně.