O družině

Okolnosti, za kterých jsme se setkali poprvé, nebyly příliš přívětivé, ačkoli v okamžiku, kdy jsme na sebe pohlédli, měli jsme pocit, jako bychom se už někde viděli. Byl to snad sen? Nebo skutečnost? Kdo ví, ale vězeňská kobka, ve které jsme trčeli ještě s několika dalšími vězni, vypadala více než skutečně.

Bylo nám jasné, že jestli se bude něco dít, budeme v tom společně. Možná bychom i začali plánovat nějaký útěk, ale ještě než k tomu došlo, byli jsme z cel vyvedeni a po dlouhé cestě v zamřížovaném voze jsme se ocitli v obrovském dole. Zdálo se, že odtud není cesty ven, ale lidé jsou málo pokorní a zřejmě kopali hloub, než bylo nutné…než bylo bezpečné.

Stráže nejdřív nevěděli, jestli mají zadržet najednou osvobozené vězně nebo bojovat proti šedivým potvorám, které začali vylézat z hlubiny. Těm, co přežili, ale brzy došlo, že uprchlíci jim mohou spíš pomoct. Zapletli jsme se do několika bitek, naším hlavním cílem ale bylo co nejrychleji zmizet, i když jsme nevěděli, jestli se máme dát nahoru nebo dolů. Druhá cesta se zdála být správná a poté, co jsme objevili tajemný portál v nejnižším podlaží, váhali jsme jen okamžik.

To, co nás čekalo na druhé straně, nebylo málo. Jen tak tak jsme unikli snad před celým kmenem šedivých bojovníků. Jedinou únikovou cestou byl skok do podzemního jezera. Někteří z nás sice utrpěli zranění, ale slunce, které nás čekalo na druhé straně podzemního vodního tunelu, bylo odměnou za veškeré utrpení.

Cesta pláněmi nebyla také žádný med, ale poté, co jsme potkali karavanu mířící do Železných dolů, cítili jsme se už celkem bezpečně. Sice jsme cestou potkali několik vydrancovaných pevnůstek a dokonce i skupinu Hevrenů, ale mohli jsme být nápomocni a vyhranou sázkou jsme ochránili karavanu před střetem s nimi.

Konečně Železné doly. I když to bylo spíše malé městečko, byla to přece jen civilizace a za teplé jídlo a spánek v opravdové posteli jsme byli vděční. Chtěli jsme s Ištakovou karavanou za několik dní vyrazit zpět a až do Syntaru, to jsme ale ještě netušili, co všechno nás čeká.

Ochotně jsme se na přání starosty vydali na farmu do Zeleného drnu, abychom zjistili, co se tam stalo a proč odtamtud nepřijíždějí vozy se zásobami. Tam jsme ovšem nezastihli ani živáčka a ani se nám nepodařilo zjistit, proč tomu tak je.

Jen co jsme se vrátili, zřejmě kvůli tomu, že jsme byli ve městě cizinci a navíc ne lidi, byli jsme obviněni z krádeže linthiru. Uvězněni jsme sice nebyli, ale museli jsme pomáhat ve čtvrti postižené záhadnou nemocí. Dokonce jsme dostali svolení vydat se hledat vzácný mech, který by mohl pomoct v léčbě nemoci. Ovšem v cíli cesty jsme narazili na Černou věž skrývající tajemství, které střeží kostlivci.

Raději jsme se ale vydali na zpáteční cestu, abychom se včas dostali na vhodné tábořiště, kde jsme přečkali noc. Probuzení nebylo dobrý…

Napsat komentář