O platidlech

Platit se dá vším, co má nějakou hodnotu. Z historického hlediska stál na počátku výměnný obchod. Až Arvedané přinesli na Asterion platidlo, tedy ne výměnný obchod, ale skutečné mince.

Ovšem my se posuneme do současnosti. Začneme u nelidských národů.

Sevjorané
U nich je to těžké. Většina z kmenů neuznává nic jiného než výměnný obchod. Tedy neexistuje u nich oficiální měna. Většinou se tedy obchoduje kus za kus nějakého výrobku. Případně, pokud sevjoran si přeje uskladnit nějaký svůj majetek, tak použije drahé kovy, případně drahé kameny. Také výrobky z těchto dvou věcí jsou vhodným platidlem. Ti sevjorané, kteří pořádají nájezdy, ukořistí určitě nějaké mince. Ovšem uznávají pouze jejich hodnotu zlata, kterou porovnávají skusem.

Magawa

U nich je platidlo opět zastoupenou pouze výměnným obchodem. Navíc elfové nikdy němeli velkou potřebu obchodovat. Proto si vlastní měnu nikdy nevytvořili. Ovšem při kontaktu s lidmi jim do rukou padly mince, kterými jim lidé zaplatili. Většina elfů však nemá nějaký osobní majetek, všechno vlastní stromová rodina. Pokud je potřeba něco vyměnit, tak to rodina vlastní a vymění takovou věc za jinou. U mnoha elfů mají stejnou hodnotu krásné rostliny jako drahé kamení. Hlavní hodnotícím prvkem, tedy to, co tvoří hodnotu zboží, je jak se daná věc líbí, tedy cena nehraje takovou roli. Magawa vytvářejí uzavřené samostatné komunity, proto je jejich obchodnická činnost velmi malá.

Trpaslíci
O trpasličí měně se toho ví málo. Nějakou měnu uznávají, ovšem největší hodnotou je pro ně stejně zlato, dřevo a podobné praktické a materiální věci.

Skřítkové
Cože? Jací skřítkové??

Lendorští
Každé ze 4 království a také v Plaveně (Mořské čísařství) se vytvořil vlastní mincovní systém. V Dálavách se obvykle platí podle toho, čím se platí v daném království.
Mezi nejvíce stabilní měny, tedy takové, se kterými se obchoduje a jsou považovány za kvalitní měnu, patří Almendorské groše a Kelendorské denáry. Toto jsou dvě nejpoužívanější platidla ve všech Dálavách. Obě dvě mají zhruba stejnou hodnotu. Rozdělují se na zlaté, stříbrné a měděné mince (denáry či groše). Jediná věc, která je odlišuje, je pak pouze oblastní zaměření. Tedy může se stát, že v určité oblasti jsou ty nebo ty mince považovány za „lepší“. Přitom jejich kurz ve velkých městech je 1 ku 1, v zapadlých částech Dálav může být kurz jiný, či obchodník zcela odmítne tento druh mince vzít.
Storabsko je na tom ještě hůře. Sice ze zde razí mince, ovšem jejich hodnota a kurz jsou dost nízké. Proto se jimi platí pouze ve Storabsku. V Severní Dálavě se pak platí Almendorskými groši.
Danerie má své platidlo také o kousek složitější. Jejich mince jsou totiž různé, mnoho rodů si vydává své vlastní mince, které se liší hodnotou i tvarem či velikostí. Samozřejmě hodnotu určuje poměr drahého kovu v minci. Ovšem mnoho rodů se snaží o snížení této hranice, a tak mají mince špatnou pověst.

Napsat komentář