Obřad

Einar seděl ve srubu svého mistra a nepřítomně zíral na kůži černé pumy, kterou kdysi zabil. Venku se pomalu šeřilo a on již brzy bude muset jít ven, provést obřad Požehnání. Věděl, že obřad ovládá – rozhodně líp, než jeho často opilý mistr – ale přesto se mu nechtělo. Poprvé totiž měl celý obřad provést sám. Volchv byl kdesi na výpravě, společně s většinou kilmorackých válečníků.
Einar vztekle uhodil pěstí do stolu. To není správné. Celé to byl jeho nápad a on tu musí sedět, zatímco ostatní si jdou vybojovat vítězství a slávu. Sigurd s Gorathem se toho chytili snad až příliš rychle. Uvědomil si, že poprvé o nich uvažuje jako o Sigurdovi a Gorathovi místo jako o vladykovi a svém mistru.
Uchopil lebku pumy a otočil ji tak, že se jí díval do očních důlků, vyplněných skleněnými korálky. Směnil je loňské léto s jedním válečníkem z Frijjssenu. Pousmál se nad tou ironií. Teď frijjssenské korálky dotvářejí jeho obřadní masku, která pomůže zajistit frijjssenským porážku.
Zkusmo zavrčel. Příliš to jako puma neznělo. Napadlo ho, že ačkoliv v Kilmoracku všichni pumami pohrdají pro jejich zákeřnost, on s nimi má dost společného. Stejně jako ony se snaží k přežití použít cokoliv, co mu dává výhodu. A zaskočit protivníka je velká výhoda. Povzdechl si. Na mysli mu vytanula vzpomínka na včerejší návštěvu Ulfa. Nic ho tu už nedrží, kromě mizivé šance na učení u volcha. Nepatří sem. Počká na Gimela, promluví s ním tak, jak mluvil Ulf Kostilam s ním a půjdou.
Ztěžka vstal. Je čas. Přehodil přes sebe kůži z pumy a na krk si pověsil náhrdelník z drápů medvěda, kterého zabil. Sám pro sebe se uchechtl. Jde domluvit Górovo požehnání pro válečníky vesnice, ze které chce už brzy zmizet.
Všichni, kdo nebyli na stráži a kdo nebyli na výpravě, se už shromáždili u ohně. Mladý učedník procházel davem a všichni mu uhýbali. Bez ohledu na to, že teprve nedávno složil zkoušku dospělosti, byl v tomto okamžiku nejváženějším mužem ze všech přítomných.
Njal se mu s arogantním výrazem postavil do cesty. Z davu se však vynořil Zenon, jenž se stále ještě zcela nezotavil ze zranění, jež utržil v posledním boji a téměř přátelsky položil Njalovi ruku zezadu na krk. Svaly na mohutném předloktí naběhly a Njal se zkroutil bolestí. Zenon arogantního mladíka vtáhl mezi ostatní a krátce Einarovi pokývl.
Učedník pozdrav neopětoval. S kamennou tváří vykročil vpřed, aby se zhostil své úlohy v obřadu. Vířil v divokém tanci a podupával do zběsilého rytmu bubnů. Dřevěnými obřadními zbraněmi zaháněl Paní Země a všechny, kteří budou chtít pobít výkvět kilmorackých válečníků.
Zcela vyčerpán padl nakonec na zem. Bubny okamžitě ztichly. Napjaté ticho bylo téměř hmatatelné, jen z davu se ozval tichý Njalův hlas.
„Au!“
Nikdo si toho nevšímal.
Konečně se Einar pomalu, mátožně posadil. Rozhlédl se kolem sebe, všichni mu téměř viseli na rtech.
„Velký Gór promluvil,“ zasípal. Okolostojící téměř ani nedýchali, hlavně ženy, jejichž manželé či synové nyní byli kdesi daleko, ve tmě.
„Povede zbraně Ellirinnbjörn a zem se zbarví krví našich nepřátel. Vítězství bude naše!“ Nevnímal radostný řev a namáhavě se hrabal na nohy. Mohutná paže ho lehce zdvihla a pomohla mu vstát.
„Díky,“ zachrčel na přátelsky se šklebícího Zenona.
„Bez tebe a Umreka bych tu nebyl. Pamatuju si, kdo mě šel zachránit a kdo by mě nechal chcípnout,“ téměř si odplivl obrovitý válečník.
„Njala si vůbec nevšímej, s potěšením se vo něj postarám.“
Einar s úsměvem pokývl a zmizel. Měl teď jen jediné přání – stočit se do klubíčka a usnout. Téměř poslepu doklopýtal do Gorathova srubu, shodil ze sebe kůži pumy a svalil se na postel svého mistra. Měl neurčitý pocit, že mu kdosi sundal boty a halenu.
Něco bylo jinak. Ne snad přímo špatně, ale určitě jinak. Teprve když nahmátl nahé a zcela jistě ženské tělo, ležící po jeho boku, pochopil co. Otevřel oči.
„To musí být ale fakt moc namáhavý, takovej obřad. Usnul jsi jako špalek dřív, než sem ti stáhla boty,“ prohodila Asa lehce vyčítavým tónem. Einar se sám pro sebe usmál.
Tak volcha se ti zachtělo. No, nevyužitá příležitost už se nevrátí. Posunul ruku výš.
„Vynahradím ti to,“ slíbil. Usmála se. Einara napadlo, jak se bude tvářit, jestli zítra zmizí. V duchu nad tím pokrčil rameny. Slíbil jí jen tolik, že jí vynahradí včerejší večer, nic víc.

3 komentáře u „Obřad“

Napsat komentář