Odpočinek (sezení 17.12.)

Probuzení teda nic moc. V hlavě se mi mlátili trpaslíci s kovadlinama a kladivama. Bezděk vypadal ještě hůř. Elfky, ty jako dycky dobře. Asi ňáká nespravedlnost nebo co. Ale rány ze včerejška se hojily rychle..
Kdosi bušil na dveře.
Starosta. Vzpomněl si na nás, kupodivu. Že prej musí poděkovat za to, co jsme pro město udělali. No že prej prostý vobčani viděli záchranu v kavalérii. Ale že si můžeme nechat vybavení, co jsme si vzali do boje. To by celkem šlo, zbroj i ta kravská kuše rozhodně nebyla levná. Fajn. A že ve městě budeme vždy vítáni a budeme tu mít tenhle pokoj vod Yarmiho gratis. To se taky hodí. Že taky vodvolávají to nesmyslný obvinění z krádeže lintiru. Bezděk ještě ukecal vyjímku na nošení zbraní Zeptal jsem se na koně. Najednou byl starosta vodměřenej a napruženej jako tětiva na luku. Ať to prej nepřeháníme.
Ani nic za výpravu proti hnusnej krávě do Černej Veže nic dát nechtěl, aspoň zatím. Ale že vypíše na její hlavu vodměnu, až přijde čas.
Taky přečetl dopis vod Ralina a Malixe, že musej pryč. Děsně smutný, ale Bezděka to naštvalo. Když zmizel za svýma lejstrama, šli jsme dolů něčím zajíst a zapít kocovinu. Naštestí tam byla krásná Marlenka a celou dobu se na mě uculovala. No, aspoň jsem dostal protekční porci uzenýho masa. A domluvil se, že se uvidíme večer.
Uzuri někam zmizela. Pak i Bezděk, kterej mumlal něco o chrámu země. Opíral se přitom o tu kovovou tyč a vypadal zle. To z něj budou mít určite radost. Zůstal jsem se Zeldou, tak jsem navrhnul, abychom vyzkoušeli ty naše samostříly. Doufám, že se sami trefujou. Chtěla střílet do hradeb, ale to sem ji rychle rozmluvil. Lepší to bude v lese, nemusíme si kazit náš hrdinskej vobraz.
Cestou jsme potkali takový ty trénovací panáky ze slámy. Hned jsme vyzkoušeli, zda se trefíme. Jo, na pár kroků trefim z kleku nehybnou postavu! Lepší než jsem čekal! Trochu nasralo, že šipka mu prolítla podbřiškem kamsi na louku. Musel jsem ji hledat. Tak jsem tu nechal Zeldu, která tou svoji hračkou slámu neprostřelila a v lese si našel pěknej padlej strom. Dvě hodiny jsem do něj střílel. Ten vypadal. Ale celkem mi to šlo. Ani žádnou šipku jsem neztratil.
Pořád mě bolela palice, tak jsem se na to vysral. No dobře, z toho natahovacího stroje mě bolely i ruce. Zeldu to taky už nebavilo a nějak se sem připletl Bezděk, tak jsme vyrazili na voběd.
Venku bylo krásně, docela teplo. Takže jsem vymyslel, že nejlíp mě z tý kocoviny dostane voda v tůni u mlejna. Bezděk vyrazil se mnou, elfky ani nevim. Škoda, společná koupel mohla být zábava. Bezděk chtěl dělat nějakej ten svůj krvavej vobřad, tak jsem se nechal píchnout a šel do vody. Bylo by to fajn, kdyby tam najednou nežuchla mrtvola. Samej červ! Vytáh jsem ten hnus na břeh, ale Bezděk už byl uplně mimo. Kdo ví, co se mu v těch krvavejch čárách zdá. Pro jistotu jsem vlezl do horní tůně nad hrází, aby ke mně nemohlo už nic spadnout.
Bezděk čuměl do blba vo dost dýl než normálně a co to?!? Von se mu snad zhmotnil! Černej pták. Koukali na sebe jak chlap na voštep v břichu. Snažil jsem se na ně mluvit, ale pták se akorát nasral. No super, tak Bezděk si našel novýho kamaráda. Ale to prej volchové dělaj. Pták si mě teda moc nevoblíbil.
Pak se nás ještě mlynář snažil přesvědčit, abychom tu mrtvolu zahrabali my. Divný místo, raději jsme šli. Ta brečící holka včera byl asi přízrak, ve mlejně rozhodně taková nebydlela. Navštívili jsme Bělanu, která až na pásku přes voko vypadala dobře. Měla radost, že nás vidí. Ale na jed v chudinský studně už nějak zapomněli.
Vrátili jsme se k Yarmimu. Zelda začala balit ptáka, jak je prej hezkej… To mě pobavilo. Říkala, jak se na mě Marlenka těší a ať domluvím na ráno buchty. Vypočítavá jak ženská… Aha…
Noc byla divoká a dost dobrá. Rozhodně by byla lepší, kdyby jsem nemusel být po ránu zase nasranej. Že tam ráno nečekala Marlenka bych pochopil, ale proč mi zatraceně zmizelo spodní prádlo?!? Když mě přestalo bavit marný hledání, voblík jsem si kalhoty tak a šel na snídani. Buchty byly. V těch ženskejch aby se někdo vyznal! Marlenka ale nikde.
Vodchytnul jsem jinou děvečku a stranou se ji zeptal na Marlenku. Zda není ňákej sběratel trofejí.
Je.
Nechal jsem červenající holku bejt. Hlavou se mi honily různý myšlenky.
Aspoň že razíme konečně do Černý veže. Ještě jsem si zaběhnul koupit plátno na vobvazy a na sebe.
A konečně jsme vyrazili. Pořád bylo hezky a cesta pekně ubíhala. Samozřejmě jsem myslel na Černou vež. Zda se mi podaří zakroutit tej hnusnej čarodějnici krkem. Zda tam najdeme něco peknýho….
Ale spíše tam najdeme kupu problémů. Ty nadpřirozený síly se mi libily, dokud stály na naší straně díky Bezděkovi. Na tej druhej jsem je už nenáviděl.

1 komentář u „Odpočinek (sezení 17.12.)“

Napsat komentář