Ondřejův pokoj byl prázdný …

Vyšetřování úspěšně pokračuje

Ondrejův pokoj byl prázdný, jak jsme čekali. Jelikož nás dovnitř nikdo nepozval, pozvali jsme se sami a trochu to tam prohlídli. Až jednou budu bydlet v nějakém tom paláci, tihle dva by mi tam mohli uklízet, tady by se dalo jíst ze země. Vlastně nemohli, Ondrej je po smrti a hnihovník se z toho asi právě zbláznil, jak jsme mu to citlivě oznámili. Nu, aspoň tu máme klid.

Ferir s Gimelem obdivují katany, Uzuri dlouhý černý elfí vlas, který holohlavým mnichům evidentně nepatří, a já jsem ráda, že mi ty vlasy tenkrát ohořely, jináč bych byla zas v průšvihu.

Z vyleštěné podlahy toho víc nevyčteme, tak jdeme každý po svých. Gimel má chuť procházet se v dešti po hradbách, Uzuri chce najít Vojtěcha, Ferir jde spravovat Gimelův meč. Tak snad abych šla na teplý čaj, v tomhle počasí je to o nastydnutí.

Motlitbu jsem jako vždy nějak proklimbala s vidinou teplého oběda jako zasloužené odměny po náročném dopoledni, ovšem krásná představa se rychle rozplynula s dalším poplachem a mrtvolou. Tentokrát je obětí jeden z lovců – Balar.

Způsob vraždy mě už ani tak neudivil, spíš způsob, jakým Uzuri tělo ohledávala. S takovou vervou dloubat zlato z očních důlků, to se nevidí ani u otrlého zloděje. Mezitím jsme i stihli s Gimelem obejít hradby, kam nás navedl Mne, ale nikoho jsme tam nepotkali.

Aby toho nebylo málo, poplach ohlašující problém s potvorama. Zdá se, že si zvykají na pravidelnou odpolední vycházku. Ještě kdyby se tak samy vracely. Ale ne, lovcům zase něco uteklo. Vypadá to jak přerostlí ježci, střílí to a vůbec se mi to nelíbí. Volíme ústup, ale moc mírumilovní nejsou. Rozdělili jsme se, Ferir se rozhodl bojovat. Na vlastní kůži poznal, že umí též skákat a kousat. Nevypadá dobře, Uzuri ho ale naštěstí nějak odtáhla.

Xao-re opět ohřál oběd.

Po obědě je čas na novou mrtvolu, jak jinak. Nalezeným je Radimíř. V ruce dopis o sebevraždě a v zádech kopí. Tak nám to vyšetřování pěkně postupuje, okruh podezřelých se každou hodinou zmenšuje. Na nic nečekám a běžím do jeho komnaty. Knížka je na svém místě v truhle v nezamčeném pokoji. A vedle pěkně naditý měšec. Už nerozumím vůbec ničemu. Že by ten, co ho zabil, nechtěl umět otvírat brány do jiných světů?

Co teď? Vezmu to a ještě na mě hodí i tu vraždu. Ale nechat to tu taky nemůžu. Jít přes nádvoří s knížkou v jedné ruce a doslova pytlem peněz v druhé je tak jako tak nesmysl. Mezitím došla Uzuri a hned za ní Gimel. Jak se tak bavíme, Gimel omdlel. Unaveně vypadal už od rána, ne-li posledních pár dní, ale takhle usnout na fleku, to se jen tak nevidí. Tak jsme mu tu knížku s Uzuri nacpaly pod drátěnku a odnesly ho do noclehárny k Ferirovi. A otočily ho na břicho, ať nechrápe a pěkně hlídá. Konečně odpočinek. Až se trochu prospím, pro ten měšec se vrátím.

Vzbudil mě vítr. Cože, jak to vítr? Kde to ku*va jsme?

13 komentářů u „Ondřejův pokoj byl prázdný …“

Napsat komentář