Opět informace z Kilmoracku

Podnebí

Podnebí na celé severní vysočině je velice podobné. Tedy údolí, které jsou úrodná, a ukrytá před větrem. Ten je jedním z největších nepřátel a může dosahovat na planinách opravdové rychlosti. Zimní bouře jsou skutečně silné a můžou trvat i mnoho dní. Dál k severu se terén rovná, tedy ubývá údolí a kopců a terén je připomíná planinu. Vysočina je tedy takový přestupní můstek mezi planinami na severu a pobřežím na jihu.

Obživa

Obživou pro lidi v Kilmoracku byl především chov ovcí. Tedy kvalitní vlna a následné zpracování na vlněné oblečení. Tedy uplétání příze a výroba vlněné látky. Dále pak v zimě lov kožešinových zvířat. Tedy lasiček, hranostajů, lišek a i těch modrých ledových lišek. Samozřejmě největší a nejcennější byly kožešiny medvědů jak jeskyních tak ledních. Z potravin tu pak byla výroba sýrů a to především tvrdých cestovních sýrů. Tyto produkty pak sloužili jako obchod jak mezi členy vesnice, tak především mezi obchodníky či sousední kmeny.

Zemědělství

Zemědělství v Kilmoracku bylo na zakrněné úrovni. Tedy na malých políčkách jižních svahů se pěstovali různé druhy kořenové zeleniny, mrkve, celer, brukve, zelí a obecně košťálové zelenině. Samozřejmě velkou plochu zabíralo odolné obilí nebo celkem nově zakrslá kukuřice. Obojí pak tvořilo základ pro pečení obilných placek. Nicméně mnoho úrodných míst na vysočině nebylo nikdy. Významnou složkou byl rybolov ze horských říček a tůní. Různé druhy pstruhů či lososů byli oblíbenou pochoutkou na stolech v Kilmoracku. Samozřejmě lov zvěřiny a velmi nebezpečný sběr medu, byl také notně praktikován …

Nerostné bohatství

V okolních horách se vyskytovala i celkem bohatá naleziště kovů, tedy nebylo třeba dovážet rudu. Ovšem kvalitní ocel se sem tam mohla vyskytnout u obchodníků. Hlavním nerostným bohatstvím byla kamenná sůl. Sice její dobývání bylo velmi náročné, neboť jeskyní medvědi si místa se solí také velmi oblíbili, proto se tyto výpravy konaly jednou za několik měsíců a obvykle se neobešli setkání s rozzuřeným medvědem …

Obchod a dovoz

Dovoz potravin a zboží mezi vesnicemi probíhal hlavně v létě a na podzim. Nejen obchodníci, ale hlavně sousední kmeny si vyměňovali mezi sebou své produkty. Do Kilmoracku se dováželo především dřevěné uhlí, obilí, koření, ovoce a nasolené mořské ryby. Samozřejmě mnohé další věci. Mezi nimi bych chtěl vyzdvihnout kvalitní zbraně a šperky. Pokud bylo třeba uložit větší hodnotu, tak se k tomu používali právě zbraně či praktičtější šperky.

Války

Války se sousedním kmeny nebyli zase tak časté, jak je tomu třeba na pobřeží. Život na vysočině je drsný, a tedy mnoho energie spotřebuje pro přežití. Ovšem konflikty tu byli, především o pastviny či o ženy. Většinou se ale jednalo o rodinné akce, tedy že jedna rodina si šla vyrovnat účty s jinou rodinou v sousedním kmenu. Ale nikdy za posledních 10 let to nepřerostlo do většího konfliktu.

Cesta a mapa

Vesnice, které jsi potkal na cestě jsou vidět na mapě. Cesta měla zhruba 100 km. Ovšem terén byl velmi nepřístupný, a po hlavních stezkách jste moc jít nechtěli. Tedy zhruba 2 aldeny (20 dní) trvala cesta. Věřím, že největším problémem bylo jídlo, a nějaký lov bych řekl, že nepřicházel v úvahu, takže asi nějaké to „půjčování“. Jinak je to území Sevjoranů, tedy stále stejná vysočina, a stejní lidé. Rozhodně pokud by uviděli někoho z jiného kmene, tak by asi měli hodně otázek. Na obchodníky jste nevypadali. Takže nějaké to plížení, schovávání a tak podobně. Počasí taky asi moc nepřispělo k rychlejšímu postupu.

Na mapě je vidět celá obří zátoka a pobřeží, kterému Královští říkají Barbarské pobřeží. Takové to hnědé to je právě vysočina a pak pláně. A úplně na severu pak ledové pláně. Směrem k pobřeží klesá i terén, přibývá víc údolí a také stromů, tedy smrků a borovic. Pobřeží pak je velmi členité, plné ostrých skal a padá několik desítek metrů do moře. Jsou tu skryté zátoky, různé jeskyně a podobné věci. Kde se schovávají nejen lodě, ale někdy i celé vesnice. Vznikají tu přírodní oblázkové pláže, a většina rybářských vesnic a přístavů je blízko takové pláže. Protože zmoglavy obvykle vyjíždějí na břeh, nečiní jim takový přístav žádný problém. Přístavním vesnicích pak bývá postaven Gorog, který chrání obyvatele před nájezdy sousedů

Napsat komentář