Hodně zvědavá myš (sezení 7.1)

Kritickým okem jsem zhodnotil své nákresy. Nic moc, ale smysl z toho pochopit jde. Znechuceně sem zamručel, zvedl se a k všeobecnýmu nadšení zoufale se nudících přátel prohlásil: „Dem.“ Trochu sme to tam prošli a nakonec objevili doupě, kde asi přespávala ta mrcha Arxis. Pekelně to tam smrdělo, ale ve chvíli, kdy sem už už otvíral hubu, abych Gimela seřval, sem zahlíd stůl plnej různejch papírů. V tu chvíli sem přestal řešit prdy svýho kámoše a začal se prohrabávat papíry. Některý byly trochu ohořelý, ale o to zajímavější. Než sem je měl čas pročíst, začal Gimel řvát něco o zrůdách; v rohu se zvedal dost hnusně ohnilej mrtvolák. A mně se zdálo, že to je fakt hroznej smrad i na Gimela…

Pokračování textu Hodně zvědavá myš (sezení 7.1)

Jako myš proti kočce (sezení 23.12.2010)

Když sem vstával na poslední hlídku, měl sem trochu rozporuplný pocity. První, co jsem zahlíd, když sem rozlepil voči, byla hezká tvářička Uzuri, to bylo fajn. Ale pak mi došlo, na co se to dneska chystáme. Čím víc o tom přemejšlím, tím víc si připadám jako myš, co chce zaútočit na kočku. Ani spojenýma silama se nám posledně Arxis nepovedlo sejmout. A teď se hrnem přímo do jejího doupěte. Uvažoval sem, proč do toho jdou naše elfky. Gimel se chce napít nekromantské krve a mně jde o to, získat nové vědomosti a případně zase Gimela vytáhnout z nějakýho průšvihu. Nemám tolik přátel, abych si o ně mohl dovolit přicházet. Škoda, že s náma nemohla sestra Agáta.
Neměl sem z toho vůbec dobrej pocit a taky trochu proto sem nebyl zrovna milej na svýho havrana. Je to líný budižkničemu. Aspoň nás ale varoval, že u brány stojej dva kosťáci na stráži, tak sme dovnitř vlezli zadem. Pokračování textu Jako myš proti kočce (sezení 23.12.2010)

Odpočinek (sezení 17.12.)

Probuzení teda nic moc. V hlavě se mi mlátili trpaslíci s kovadlinama a kladivama. Bezděk vypadal ještě hůř. Elfky, ty jako dycky dobře. Asi ňáká nespravedlnost nebo co. Ale rány ze včerejška se hojily rychle..
Kdosi bušil na dveře.
Starosta. Vzpomněl si na nás, kupodivu. Že prej musí poděkovat za to, co jsme pro město udělali. No že prej prostý vobčani viděli záchranu v kavalérii. Ale že si můžeme nechat vybavení, co jsme si vzali do boje. To by celkem šlo, zbroj i ta kravská kuše rozhodně nebyla levná. Fajn. A že ve městě budeme vždy vítáni a budeme tu mít tenhle pokoj vod Yarmiho gratis. To se taky hodí. Že taky vodvolávají to nesmyslný obvinění z krádeže lintiru. Bezděk ještě ukecal vyjímku na nošení zbraní Zeptal jsem se na koně. Najednou byl starosta vodměřenej a napruženej jako tětiva na luku. Ať to prej nepřeháníme.
Ani nic za výpravu proti hnusnej krávě do Černej Veže nic dát nechtěl, aspoň zatím. Ale že vypíše na její hlavu vodměnu, až přijde čas. Pokračování textu Odpočinek (sezení 17.12.)

Konec nekonečného dne

Poté, co nám Bezděk rozdal fajné dračí náramky a ten němý starostův poskok pospravil naše zranění, bylo na čase vyrazit pro Bělanu.
Přelezli jsme jižní hradby a šlo se. To mi ale došlo, že jdeme jak s cirkusem a kostlivci nás museli slyšet snad už ve městě. Nejdřív jsem družině trochu pomohla porovnat výbavu, ale nakonec jsme vaky prostě sundali a vytáhli zpátky na hradby. Výprava jak vždycky, snad zatím nepadne město. Klamný útok na smrťáky u východní brány dávno začal a my ještě přemýšlíme, zda budeme potřebovat víc než zbraň v ruce.
Loučíme se s Lumex a mizíme v mlze. Třeba nás napodruhé už nepřivítá ohnivou koulí, až se budeme vracet. Není nad to mít na hradbách takovou milou osobu. Pokračování textu Konec nekonečného dne

O zraněních a léčení

Každý již poznal nějaké to zranění. Může být velmi nepříjemné a dosti bolestivé. Existuje však několik způsobu, jak jej léčit. Pokusím se zde popsat některé vážnější druhy zranění a v krátkosti popsat jejich léčení.

Běžná zranění

Vznikají v podstatě vždy, když dojde k něčemu  nepříjemnému. Nijak se nerozlišují (zapíší se do deníku zcela běžně jako křížek) a jedná se většinou o drobná škrábnutí, bodnutí či drobné spáleniny.
Pro léčení takových zranění platí, že čím dříve jsou ošetřena, tím lépe. Starší zranění (stará nejméně jeden den) jsou léčitelná obtížněji – takové zranění obvykle nelze léčit, ale tělo se s nimi musí vypořádat samo. Samozřejmě, léčitelé a kněží dovedou podpořit schopnost samoléčení, a to jak přírodně, tak i magicky, aby se zranění hojila lépe.
Pozor tedy na odlišné pojmy léčení a hojení. Zatímco léčení je okamžitá pomoc většinou od druhé osoby, tedy vnějším vlivem, hojení je naopak schopnost vlastního těla vyrovnat se se zraněními.

Pokračování textu O zraněních a léčení

Nekonečný den (sezení 12.11.)

Od chvíle, co jsme se probudili na jednom ze Zelanských vrchů a vyrazili zpět k Železným dolům, uběhlo jen několik hodin. Mně to připadalo jako věčnost. Snad to bylo únavou z putování. Byla jsem stále ve střehu. Ale to jsem ještě netušila, kolik perných hodin nás ještě čeká.

Ve městě jsem se zase cítila nesvá. Zdi mě svazovaly a všudypřítomná mlha mě nenechala dýchat. Snažila jsem se pomoci ostatním, ale spíš jsem se nechala unášet. Moje mysl nebyla svobodná. Chyběl mi vítr. Se Zeldou jsme střežily část palisády na severní straně města. Doufala jsem, že dokážu zahlédnout ten zatracený stan. Snažila jsem se odhrnout mlhu, ale můj zrak nestačil. Připadala jsem si bezmocná.

Pokračování textu Nekonečný den (sezení 12.11.)

Bohové na Asterionu

Bohové skutečně reálně ovlivnují chod Asterionu. Mezi lidmi se říká, že každý čin, ať zlý nebo dobrý, bude odměněn po zásluze. Bohové tak dohlížejí na chod především pomocí svých kněží. Panteon bohů je opravdu široký, a to rovnou 17-členný. Každý pak představuje a zastupuje určitou část lidského (elfského, trpasličího) odvětví, určitého principu nebo činnosti. Jen bych rád řekl, že sedmnáctka, jak ji pojmenovali, jsou lidský panteon. Ony i ostatní rasy uznávají bohy jako mocné bytosti, ale obvykle ne takovým stylem jako lidé. Obvyklejší je, že ostatní rasy si buď spojili nějakého boha ze sedmnáctky se svým „pohanským“ kultem, například Bůh Války se proměnil v Rytíře, nebo naopak si vybrali jen ty bohy, jejichž princip je jim nejbližší, například trpaslicí uznávají Kováře a podobně.

Zde je celý panteon (jména jsou lidská, ovšem mají i Arwedanská jména): Pokračování textu Bohové na Asterionu

O zbraních a zbrojích

Jeden malý článek o zbraních a zbrojích.

Protože zbraně a zbroje je jedna z mála věcí, které si dovedeme představit, je jejich implementace do hracího světa dost obtížná. Každý má jiný názor na to, jak které zbraň funguje, jaky má účinek nebo kam dostřelí. Ovšem musím existovat nějaká pravidla, i když se nemusí všem líbit. Tohle je potřeba si uvědomit.

Asterion o proti DrD+ naznačuje možnost několik málo rozšíření a úprav.

Pokračování textu O zbraních a zbrojích

Co skrývá Mlha (sezení 5.11.2010)

Probuzení to nebylo dobrý. Ne že by mi vadila zima, ale všude byla mlha hustá jako kaše, kterou mě cpali zamlada. Pořád mi vrtalo hlavou, jak nás v noci probudil ten vzdálenej křik a hluk boje. Moc daleko na to, aby se s tím dalo cokoliv udělat, ale dost blízko na to, abychom příště mohli bejt ty pobitý my. A nepřidalo ani to, že si mě potom vzal Bezděk stranou a řekl, že večer asi zahlíd paní Mauril. Víte přeci, že obchází před bitvou a vidí ji, kdo se s ní setká v podsvětí!?!

Pokračování textu Co skrývá Mlha (sezení 5.11.2010)