Před výpravou

conan-the-barbarian03Dolů z Bouřný stráně se líně valily hustý cáry mlhy. Proplejtaly se mezi žlutě kvetoucíma pichlavejma keřema dolů k lesu. Napravo mezi skaliskama hučel vodopád Ledovýho potoka a dole padal do modrozelenej tůně.
Bylo krásně – nechcalo ani nefičelo. Vyjímečný počasí.
„Gimeli, pasení vofcí stojí za hovno.“ prones Umrek.
„Taky sis všim?“ ušklíb sem se na něj.
„No brácho, nechceš jít k nám lovcům? Dyť se podívej na ty krásný kopce. Kdes byl nejdál?“
„Sou krásný.“ odpoveděl sem po krátký chvíli. „Ale lovec? Neblázni!“
„Hele, já vím, že chceš vocaď zdrhnout. Moh by ses naučit něco užitečnýho na cestu.“
„To zní logicky.“ musel jsem uznat. „Ale určitě víš, jakou cestou chci jít.“
„Jo, mlátit se dokud tě někdo nerozseká.“ vodpověděl brácha.
Chvíli sme mlčeli. Začal se zvedat vítr. Lidský červi by asi řekli pořádnej vichr.
„Asi budem muset jít, trochu se kazí počasí. Dyť víš, žádná idyla netrvá věčně.“
V duchu sem zaklel. Pěkně mě sralo, že Lena vodešla. Celej Kilmorack mě pěkně sral. Pokračování textu Před výpravou

Zima

Scotland, February 2005 Aonach Mor east face cornicesKoukal jsem do planemů ve vohništi, jak líně volizujou polena a poslouchal jejich praskání. Idyla. Po místnosti běhaly pěkný vobrazce světla, ale na skutečný teplo to nestačilo. Mrazy byly silný…
Lena, pěkně přitulená, se zachrounila pod kožesinou. Pohladil jsem ji po havraních vlasech a pod kožešinou po nahým těle. Děti si kupodivu potichu hrály vopodál.
Byly to nejhezčí časy v Kilmoracku…
Zima byla vopravdu dlouhá. Vesnice zmizela pod nadílkou sněhu. Uplně vodřízlá vod světa. Vofce, jinej dobytek a my sme zůstaly závislý na zásobách. Bylo míň práce, ale zima je dost pakárna. Hlavně v kraji, kde je nouze vo dřevo na topení.
Každej se zahřejval nějak. Někdo najednou kamarádil s kovářem, kterej připravoval zbraně na Jezevce. Ti bohatší měli ňáký topivo.
A já tehdy pochopil, jak se zahřejvá ten zbytek.
Lena byla úžasná. To učení ji dost bavilo. Nevím proč, asi to byla pro ní sranda. Jenže prý ať se koukám nezamilovat – protože vodejde. Ale to se lehce řekne, zvlášť když je někdo takovej naivní trouba jako já.
Bylo mi jasný, že chtěla pořádnýho válečníka – ne takový jehně jako sem byl já. I když může chcípnout v ňáký pojebaný šarvátce vo tři vofce, jak říkával s voblibou Bezděk vo bojovníkách.
Co mě všechno učila, to raděj nebudu říkat, není to úplně pro elfí uši. Ještě by si vo nás myslely, že sme ňáký barbaři… Pokračování textu Zima

Přesun blogu

transferNáš malý blog/web byl přesunut na nový hosting wedos.cz. Důvodem byla pouze cena nového hostingu, ale mělo by dojít i k zrychlení. Převod hlavní části je v pořádku, bohužel fórum BBpress je notně staré a proto budu muset přejít na jinou verzi možná na jiné fórum s častějšími aktualizacemi.

Je možné, že časem přejeme i na jiné zobrazení celého webu. To se uvidí 🙂 Třeba se najde nějaká pěkná šablona pro wordpress, co by vystihovala naše hraní 🙂 Po těch letech se mi trochu zajídá 🙂

Červená karkulka od Lukáše Hermy

Steampunk Red Hood

Převzato z  36. číslo časopisu Drakkar

Noc byla temná. Ne kvůli mrakům, to jen černý uhelný dým z tisíců
továrních komínů stoupal k nebi a zakrýval měsíc i hvězdy. Zpátky na
zem potom padal jemný popílek smíchaný s kapkami deště, který úplně
všechno v tomhle obrovském městě, domy, stromy, řeku i lidi, barvil do
stejné uniformní tmavé šedi. Z továren potom vycházely ocelové lokomotivy lesknoucí se mastnotou, vzducholodi i zbraně, parní stroje připravené k osazení do lodí, všechno, co si kdo jen dokázal představit. Oheň
nikdy nevyhasínal, stroje se nezastavovaly, zástupy dělníků se střídaly
na směnách jako živé nástroje přispívající svou troškou k rozvoji tohoto
úžasného věku oceli a páry.
A přestože byly linky dokonalé, materiály čisté, pocházející z hlubokých dolů i šachet táhnoucích se celé desítky kilometrů pod samotným městem, a preciznost, se kterou se složité programy dávající duše
komplikovaným mechanismům leptaly kyselinou do měděných děrných
štítků, téměř neuvěřitelná, stávalo se, že vznikaly zmetky. Stroje a mechaničtí tvorové, kteří nedokázali sloužit svému účelu kvůli různým chybám
a defektům, co se vyhazovaly na obrovskou skládku do míst, kde kdysi
za barbarských dob býval veliký park, tam pomalu rezivěly na velikých
haldách zakrývajících záhony zarostlé plevelem, aby byly po určité době,
pokryté korozí, vzaty a přetaveny v něco úplně jiného. Pokračování textu Červená karkulka od Lukáše Hermy

Trhlina (sezení 2.2.)

Otevřela oči. Svítalo a nad její hlavou se tyčil ten stejný strom. Bylo to skutečné nebo jenom podivný sen? Nebyla si vůbec jistá. A ten strom jako by se jí vysmíval. Je tu celé věky, ale neprozradí nic ze své moudrosti. Vydali se na západ.

Cesta byla jednotvárná, ale to už dobře znala. Není v pláních poprvé. Brzy před nimi otevřela svůj chřtán trhlina. Táhla se na sever i na jih, kam jenom dohlédli. V místě, kde trhlina přetínala starou cestu, někdo vytvořil provazový most. Moc mu nedůvěřovala, ale  zdál se být používaný. Opatrně na něj vkročili. Uprostřed ho podpíralo něco, co nebyli schopni zahlédnout. Každý krok doprovázelo tiché zavrzání, ale ani vítr s mostem nepohnul. Oddychla si, když byli na druhé straně. Odtud stará cesta pokračovala na jih. Ostatní ale hleděli k severu. Na okraji trhliny kdosi vystavěl hrad. Nebo spíš jenom tvrz. Vítr a déšť ohlodali skálu až k základům, ale věž a část hradeb se dál nebojácně tyčila nad propastí. Nejraději by přešla most zpět a vydala se po staré cestě na severovýchod. Barbaři ale se zájmem hleděli na hradby. Pokračování textu Trhlina (sezení 2.2.)

Sonické zbraně v DrD+

Jeden převzatý článek z http://itwinoviny.blogspot.cz/ nad tím, co všechno se dá v DrD+ napsat a udělat 😀

Před nedávnem Valor přišel se zajímavým nápadem: Theurgická formule Výboj umožňuje přidat modifikátor Hrom, který výboj doprovodí také zvukem. Ten je charakterizován veličinou Hlučnost, která se v bonusech spočítá jakoSíla zdroje – 2 x Vzdálenost. Zvládl by tedy theurg udělat formuli, která by vydala takový hluk, že by třeba všichni lidé ve městě ohluchli? Nebo že by se vysypaly okenní tabule? Či snad dokonce tak intenzivní zvuk, že by utvořil rázové vlny jako z granátu a shazoval nepřátele na zem? Pojďme se podívat, jak zjistit, kdy se něco takového stane.

Využijeme toho, že zvuk se měří v decibelech, což je veličina, která má sama o sobě charakter bonusu – je logaritmem energie, kterou zvuk nese. Pravidlová Hlučnost -7 odpovídá zvuku na pokraji slyšitelnosti, neboť většina lidí má Sluch 0 a průměrný hod na 2k6+ je 7. Zvuk s hlučností -5 už většina lidí zaslechne, řekněme, že je to zvuk jemně šumějícího listí. Stejně je na tom zvuk o intenzitě 10 dB. Zvýšení intenzity zvuku o 10 dB znamená změnu energie desetkrát a proto odpovídá změně bonusu hlučnosti o +20 – takže za každých 10 dB zvedneme hlučnost odpovídajícím způsobem o +20. Shrňme si to pěkně do tabulky: Pokračování textu Sonické zbraně v DrD+

E-verze příruček Drd+

Altar splnil dávný slib a vydal e-verze příruček DrD+

Zatím jsou dostupné tyto Bojovník,Čaroděj, Hraničář a Zloděj. Cena je 75,- Kč. Další budou následovat asi postupně. Já jsem si je již nakoupil (ještě mi nedošli), tak záleží jestli chcete podpořit Altar nebo si počkáte na mě 🙂 Teď ještě, abych naskenoval další věci z Asterionu abych nemusel tahat ten mega batoh.

http://obchod.altar.cz/draci-doupe-a-jine-rpg-hry-everze-c-1_100.html

Trůn (sezení 18.11)

Vrátili sme se na křižovatku s propadlým středem. V tomhle bláznivým výtvoru šílený mysli plným pastí by dokázala přežít tak leda obratná Zelda. I když by musela dávat víc pozor co dělá…
Vyrazili sme neprobádanou cestou. Za dveřmi byla zeď. Už sem říkal, že stavitel musel bejt padlej na hlavu? Jo, asi jo. Zídku sem vyvalil ramenem. Čekal sem propadlo, ale nic. Proč tu teda byla?
Rovná chodba končila schody vedoucími … do vyzděnýho stropu.

Jo, rozhodně byl padlej na hlavu.

Pravda, v zemi byl poklop vedoucí do hodně hubený chodbičky. Tam se nám nechtělo. A vo kus dál šlo odbočit doprava rozrážecími dveřmi. Dalo se na nich vidět, že je votvírá nárazem ňákej vozejk nebo či co. Za chvíli byly další a ještě jedny, zase stejně omlácený. Co tu sakra může jezdit?
Zelda zkoumala, zda přeci jen to schodiště nevede někam jinam než do zdi a tak první byl Ferir s Uzuri. Otevřeli další lítačky a tam to cosi bylo. Trpaslík i s elfkou (a lucernou!) skočil do místnosti s nesmyslným výkřikem: „Pozor beranidlo!“ Pokračování textu Trůn (sezení 18.11)