Pohřební zvyky Ellirinnbjörnů

Ellirinnbjörnové, v obecné řeči kmen Jeskyních medvědů, se má své vesnice v na okraji severních plání ve skalnaté vysočině zvané Björntönn (Medvědí zuby). Jedna z vesnic s názvem Kilmorack leží v krytém údolí a proto je zde život o něco málo lepší než na pláních. Náhorní plošiny pokrývají pastviny pro stáda ovcí a horských koz a dole se odehrává koloběh drsného sevjoranského života.
Jedním z takových okamžiků života je i smrt. Tu berou Ellirinnbjörnové velmi vážně a zvyky spojené s posledním rozloučením nebožtíka také. Před samotným obřadem probíhá lánað, což je půst, kdy se postí celé rodina mrtvého, případně celé vesnice nebo i kmen. Tedy pokud se jednalo o někoho významného. V tento čas je zakázáno jíst maso, pít mléko, mít sex a zkrátka oddávat se nějakým požitkům. Porušení tohoto zvyku vede k opovržení a mnohdy i ke krevní mstě. Lánað je různě dlouhé, v podstatě trvá do té doby, než je postavena kamenná hrobka pro mrtvého. Obvykle je to alden, ale pro významnější Ellirinnbjörny je to i déle. Kolem Kilmoracku je naštěstí kamene dost, takže doba půstu nebyla nikdy delší než jeden měsíc.
Stavba samotná je prostá kamenná mohyla s komorou zhruba uprostřed. Starší hrobky jsou shora poroste travou a ty úplně nestarší jsou jen malé kopce, ničím nepřipomínající nějaké stavby.
Nebožtík je obléknut do oděvu, který používal v životě, jsou mu dány všechny osobní věci a také džbán piva nebo pálenky, aby mohl dobře popít v Gorových síních. Poslední věcí, kterou dostane mrtvý je stříbrný nebo železný šperk. Jeho hodnota je různá, ovšem jeho význam je velmi důležitý. Ta, o které se nemluví, Paní pod zemí, musí být potěšena, aby propustila duch ellirinnbjörna až do sálů.
Pokud se jedná o bojovníka mu je ponechána zbroj i jeho zbraně. Jeskynní medvědi věří, že je prokleté používat zbraně zemřelého. Navíc čím by mohl oslnit Rytíře, pokud půjde beze zbroje a beze zbraně.
Po té, co je uložen nebožtík do hrobky, je zakryta kameny,  volchv zapečení vchod kletbou, tak aby se nemohl mrtvý vrátit. Po té  pořádá pozůstalá rodina velkou hostinu, kdy končí půst a vše je dovoleno. Vzpomíná se, vypráví se historiky a hodně se pije na počest padlých. Tato hostina může trvat i několik dní, záleží na zámožnosti rodiny.

Protože smrt v boji je tou nejlepší smrtí, né vždy jde uspořádat takto velký pohřeb. Mnoho Ellirinnbjörnů zahyne daleko od rodné vesnice, proto na cestu do věčné slavnosti Góra stačí, když je bojovník pokryt kameny a pokud je to jen trochu možné je mu dána pálenka a stříbrný peníz, tak aby mohl podniknout tu dalekou cestou.

Napsat komentář