Pomoz a chcípni

Einar sáhl na polici pro nový svitek. Věděl dobře, co bude následovat, ale touha dozvědět se, co v něm stojí, byla silnější. Bolest konec konců přejde.

Měl pocit, že strčil ruku do plamenů. Tvář se mu stáhla do bolestného šklebu. Zavřel oči; okamžitě mu naskočila živá představa škvířící se kůže. Do nosu mu vnikl nasládlý puch páleného masa. Koutkem oka zkontroloval, jak daleko je ještě ke stolu. Potlačil chuť svitek zahodit a opatrně jej položil na desku stolu. Jakmile svitek pustil, bolest okamžitě ustala.

‚Moc dobrá iluze,‘ pomyslel si. Pro jistotu na ruku rychle mrknul. Přesně jak předpokládal, byla v pořádku. Vzdal díky Górovi za to, že volchv Gorath nechránil svůj majetek smrtícími kouzly a pomocí svícnu a toporu sekery svitek opatrně rozvinul. Potlačil zklamání, když zjistil, že jde o vcelku nudný popis cesty z města jménem Sintar kamsi do hor. V naději že přece jen najde něco zajímavého se prokousával textem dál, až nakonec došel k části pojednávající o boji s jakýmisi létavci. Tu četl raději dvakrát, podle hrubého popisu si je pokoušel představit a přemýšlel, jak by proti nim bojoval on, být na místě jeho mistra. Potěšilo ho, když zjistil, že taktika, kterou si zvolil, nakonec slavila úspěch a zahnala monstra na útěk. Vrátil se na začátek pasáže a zvažoval, jak by účinkovala kouzla, která umí on. Došel k závěru, že moc ne. Je třeba víc cvičit, rozhodl se.

„Ty si nedáš pokoj, že?“ ostrý hlas volcha Goratha probral Einara ze zamyšlení. Jako už tolikrát, příliš se zabral do četby a nevšiml si návratu svého mistra. Rychle na něj pohlédl, ale zdálo se, že tentokrát se mocnému volchovi honí hlavou něco důležitějšího, než neposlušnost mladého učně.

„Běž, pro dnešek už tě nechci vidět. Padej za ostatníma, můžeš třeba kouknout, jestli zase nebijou Gimela,“ prohodil Gorath s žertovným nádechem v hlase. Einar pro jistotu zamířil rychle ke dveřím, ale než k nim dorazil, vešla mistrova žena Kera. Z pohledu, který vrhla nejdřív na chlapce a hned nato na svého muže, Einar pochopil, proč nebyl potrestán a proč už se dnes nesmí vrátit.

‚Myslí ti to jako bojovníkovi,‘ vynadal si v duchu za svou nedovtipnost, ‚dnes přece skončil lánað.‘

Vyrazil ven a pečlivě za sebou zavřel dveře volchova srubu. Opodál zahlédl skupinku svých vrstevníků a rozhodl se k nim pro tentokrát připojit. Co zachytil z jejich hovoru, vyráželi zrovna k říčce tekoucí za vesnicí. Zatajil se mu dech. Ještě nikdy se nebyl koupat jinak než sám. Možnost podniknout to ve smíšené skupině ho lákala, a tak se potichu zkusil zamíchat mezi ostatní.

„Ale, Bezděk, náš mocný volchv,“ prohlásil hlasitě a s nádechem posměchu v hlase Magnus. Einar si všiml, že se Njal zaškaredil.

Situaci zachránila Jorunn.

„Ahoj, Einare, půjdeš se koupat s náma? Pustí tě Gorath? Pojď, bude to legrace…“

Vzala ho za ruku a vyrazila směrem k bráně. Cestou švitořila a zaplavovala ho spoustou drbů, které jí očividně fascinovaly. Einar se přistihl, že mu myšlenky samovolně odbíhají ke střetu s létavci, popsanému ve svitku. Mistr Gorath v něm vystupoval téměř jako zachránce skupiny cestovatelů; Einar si náhle uvědomil, že si toho všiml už několikrát – vlastně téměř pokaždé, když některý z Gorathem sepsaných svitků popisoval boj nebo nějakou složitou či obtížně řešitelnou situaci. Zvážil pravděpodobnost, že Gorath svou úlohu místy poněkud zveličil a v duchu nad tím pokrčil rameny. Jako by na tom záleželo. Gór nemusí číst jeho svitky, aby věděl, koho chce pozvat do své pevnosti a pohostit u svého stolu.

Uvědomil si, že stojí u malého jezírka, do nějž padala voda v několikasáhovém vodopádu, aby z něj zase stejným způsobem odtékala. Jorunn právě odložila svou blůzku a s pohledem upřeným do země se začala zabývat sukní. Ostatní se už také svlékali – za veselých i uštěpačných poznámek ostatních. Einar využil toho, že se všichni dívají na Asu a její již zcela nahé, kypré tělo a rychle se začal také svlékat. Byl ze všech chlapců nejmladší a také nejmenší. Navíc se Njal záměrně postavil poblíž, aby víc vynikly jeho vypracované svaly. Einar se sám pro sebe usmál a shodil ze sebe i kalhoty. Njal náhle zjistil, že už chce do vody a skočil do ní po hlavě. Vzápětí se vynořil, prskal a kašlal a tekla mu z čela krev.

Olaf s Magnusem se nahlas rozesmáli, ale když po nich šlehl pohledem, okamžitě ztichli. Pohledy všech se upřely na Asu, která právě opatrně sestupovala po břehu do vody. Vědomá si svých předností vstoupila do vody a položila se na záda, aby je všichni mohli obdivovat.

„Au!“

„Promiň, Einare, já nechtěla,“ omlouvala se nepřesvědčivě Jorunn. Chňapnul po ní. Uskočila a se smíchem vběhla do vody. Pronásledoval ji a dvakrát jí potopil hlavu, aby jí naznačil, že mu nemá dupat po nohách. Nezdálo se, že by jí to vadilo.

Nakonec Njal, který se urputně snažil upoutat Asinu pozornost, vylezl kus proti proudu a skočil z vodopádu. Voda ho strhla na hloubku a unášela dál. Někdo zaječel.

Einar byl zrovna poblíž, a tak se chytil kamene a natáhl se, aby Njala zachránil. Topící se mladík sevřel nabízenou ruku vší silou. Mocně se přitáhl, aby se dostal z vody a přitom strhl slabšího Einara do hloubky. Bez ohledu na to, že tím odsoudí chlapce k smrti ho pustil a začal se škrábat z vody. Einar mezitím zmizel pod hladinou a silný proud jej unášel k dalšímu vodopádu. Přes jeho zoufalé pokusy nebylo čeho se zachytit. Einar pod sebou zahlédl další jezírko. Na okamžik se zachytil na hraně skály, ale proud byl silnější. Chlapci docházel dech a unavené prsty povolily sevření. Několikasáhový pád mu připadal neskutečně dlouhý. Pomalu začal ztrácet vědomí.

Uvědomil si, že ho něco drsně popadlo za vlasy a vleče ho to pryč, na spásný břeh. Zakašlal a otevřel oči. Gimelův ustaraný obličej se rozjasnil.

„Ty se prostě musíš ukázat, když se to nejmíň hodí, co?“ Napůl utopený Einar se zmateně rozhlédl. Za Gimelovým ramenem zahlédl tvář Björn a pochopil. Postavil se na všechny čtyři a začal vykašlávat vodu.

3 komentáře u „Pomoz a chcípni“

Napsat komentář