Potíže světlonošů (13.zápis)

Seděl jsem na kládě a nožem, který mi kdysi půjčil Martín ořezával kus dřeva. Arawen, který fungoval jako vůdce světlonošů nám právě vysvětloval, v čem spočívá jádro problémů. Věděli jsme od začátku, že cokoliv dokáže působit problémy světlonošům, bude nejspíš dost nepříjemná záležitost, ale tohle předčilo moje očekávání.
Ve zkratce se poblíž, v ruinách starého arvedanského města, začali objevovat démoni. Nejdřív působili klasické potíže – čas od času se strhla nějaká ta šarvátka. Nic, s čím by si světlonoši nedokázali poradit. Ale potom se tu začali objevovat lidi, sem tam nějaký elf. Všichni vypadali dost nemocně a když se je pokusili léčitelé světlonošů ošetřovat, zemřeli. Chyba byla v tom, že nebyli nemocní, ale posedlí démonem, který je pomalu zabíjel. Když oběť zemřela, démon přesídlil na nejbližšího možného nositele – světlonoše. Samozřejmě ho nedokázal zabít, pouze oslabit. Tím se ovšem začal měnit poměr sil a světlonoši byli nuceni přejít do defenzívy. Se svými omezenými možnostmi nedokázali najít theurga, který to má na vědomí a zabít ho. Dokázali ovšem najít způsob, jak odhalit posedlé, totiž podle magie, kterou vyzařoval. A proto napadli nás. Čaroděj ji totiž vyzařuje také a my jsme čarodějové všichni. Teprve když ze mě všechnu moji Sílu Šarpár vytáhl, napadlo je, že se tu děje něco podivného. Vlastně díky tomu jsme ještě naživu, protože ani skřetí arcimág nedokáže dlouho odolávat útoku osmi světlonošů.
Jeho oči bez duhovky, zářící podivným světlem, se postupně upřely na každého z nás. Když promluvil, zněla v jeho hlase zřetelná naléhavost.
„Teď, když víte co je středem našich potíží, pomůžete nám?“
Byla to Muriel, kdo se ozval první. „Proto jsme tady. Jaký je plán?“
„Vezmeme pár paladinů, půjdeme do ruin toho města a zabijeme všechno, co se nám postaví do cesty,“ odpověděl jsem. Mimoděk mě napadlo, co by na můj promyšlený plán asi řekla Zelda.

S úžasem jsem sledoval dovednost, s jakou se pohyboval. Jestli Uzuri před časem obdivovala Fanghorna, tak by měla vidět tohohle glarbina. Oděn v šedé, nebyl ve stínech lesa téměř vidět. Pohyboval se s mimovolnou elegancí a tak tiše, že po pár minutách jsem byl skálopevně převědčen o tom, že o něm víme jen proto, že tomu on chce. Za ty tři dny pochodu nepromluvil jediné slovo a komunikoval pouze posunky. Paladinové už tak tiší nebyli, ale co chtít od válečníků v plné zbroji. Nicméně, byl jsem rád, že je máme s sebou. Setkání s nemrtvými řešili rychle a nesmlouvavě.
Glarbin zdvihl ruku. Všichni jsme zastavili a potichu zmizeli mezi křoví a stromy. Něco ukazoval, ale tyhle gesta jsem ještě neviděl.
„Démon,“ zašeptal jeden z poblíž ukrytých paladinů v odpověď na můj tázavý pohled. Pokusil jsem se co nejtišeji dostat víc dopředu, abych líp viděl. Díky tomu jsem viděl Šarpára, jak vypouští jakési ochromující kouzlo kamsi mimo můj výhled. Něco hodně velkého a dost vzteklého strašlivě zařvalo. Rozběhl jsem se.
Démon byl obrovský, určitě dvakrát větší než já. Po jeho černé kůži přebíhaly drobné výboje. Otočil ke mně hlavu a já poprvé spatřil jeho oči. Zářily zeleným ohněm a plála v nich zběsilost. Slibovaly všem kolem krutou smrt.
Soustředil jsem se. Ve chvíli, kdy pohasly Šarpárovy výboje, jsem vypustil svoje kouzlo. Démon zařval a promnul si pařátem oči. Nepomohlo to. Věděl jsem, že vidí, ale už zdaleka ne tak dobře. Arawen proběhl kolem mě a zaútočil na něj svým mohutným mečem. Démon se po něm ohnal, ale protože pořádně neviděl, minul. Mlčenlivý glarbin vypustil šíp a zasáhl ho do černého krku.
Z lesa se vyhrnuli i ostatní paladinové. Zůstal jsem stranou, abych se jim zbytečně nepletl a jen sledoval. Byli sehraní a smrtelně efektivní. Napůl oslepený démon neměl nejmenší šanci a brzy byla zem pokryta cákanci fialové, kouřící krve. Pochopil to i on a pokusil se rozběhnout a vzlétnout. Mohutný zelan se otřásl, když do něj monstrum plnou rychlostí narazilo. Démon ztěžka dosedl na zadek a potřásal hlavou. Čepel obouručního meče mu ji odťala.
Niomira, jediná talanté, kterou dokázali ve věži postrádat, se sklonila k paladinovi, přes kterého démon přeběhl při pokusu o vzlet. Zvědavě jsem se přiblížil, ale jen mu potřela horní ret jakousi mastí a brzy se začal probírat. Vypadal otřeseně, ale nezraněn.
Jeden z paladinů mu pomohl na nohy. Znovu jsme vyrazili.

Jedna myšlenka na “Potíže světlonošů (13.zápis)”

Napsat komentář