První den s Družinou (sezení 14.1)

Dnes byl hodně zvláštní den plný zvratů. Před nějakou dobou jsme se vydali  s naším rodným klanem hledat klan starých trpaslíků tradicionalistu ,kteří se kdysi ztratily v horách a lesích,abychom u nich hledali odpověď na duležité otázky . Nakonec jsem se jako oni ztratil i já.
Bloudil jsem dlouhou dobu hustým lesem a hledal zbytek svých přátel. Z ničeho nic jsem se propadl hlínou do jakési podivné podzemní chodby. A opět hledání. Vydal sem se tedy chodbou a uviděl světlo.
Šel jsem za ním, slyšel jsem i hlasy ale byli tak daleko, že se spíš zdály. Najednou jsem uviděl tři postavy z nichž dvě se ke mně začali přibližovat byl to jakýsi seveřan a lesní elfka, představili se jako Gimel a Uzuri a po pár dotazech říkali ať jdu s nimi a ačkoli mě vůbec neznali bezstarostně se ke mně otočili zády. Přišli jsme ke třetí postavě elfce byla poměrně hezky oblečená a říkali ji Zelda vysvětlili mi co dělají tady dole a jaký je jejich cíl. Zaujalo mě to. Koneckonců i já někoho hledám tak proč toho nevyužít.
Vše co se dělo dál, bylo pro mě nové. Tvorové neznámé rasy v každé další místnosti nový tvor. Hned jako první, jak mi Gimel vysvětlil, bylo potřeba porazit Obřího kostlivce a ukrást mu jakýsi krystal, který ho, jak jsem pochopil, nejspíš oživoval. Díky kouzlům posledního člena skupiny, kterým byl kouzelník Bezděk, se to podařilo.Bezděk byl vůbec zvláštní člověk, byl to seveřan a bylo to poprvé co jsem viděl nějakého člověka chrlit bílí oheň. Zbroj, kterou tvor měl, byla z mého pohledu po útoku Bezděka natolik poškozená, že nestála za podrobné zkoumání. Za to Gimelův meč byl velmi pěkná a zručná práce.
Dál jsem pokračoval už se skupinou Elfky Zelda a Uzuri, Bezděk a Gimel. Ač v podzemí přesto připadal jsem si jako v jiném světě a byl jsem rád, že tímto bohy zapomenutým místem nemusím sám procházet a bojovat.  Po nějaké době jsme došli do místnosti která na rozdíl od té předchozí byla vybavená všechny nás to překvapilo. Zvláštní zde bylo, že každá další místnost byla oddělena mříží a to mříží velmi starou a ve velmi špatném stavu jako by tu byli opravdu velmi dlouho a vždy je tam nějaká bytost. Tahle byla na první pohled prázdná. Zůstal sem raději stát u vchodu do ní a pozoroval, co se bude dít.  Bezděk, Gimel a Zelda prohlíželi.
V tom Zelda zařvala a s křikem utekla a Gimel začal bezhlavě útočit kolem sebe do vzduch jako by ho napadl nějaký neviditelný tvor. Bezděk kolem sebe rozhazoval prach a začala se objevovat bytost. Co to u všech kovů světa je. Zelda neustále křičí bolestí a má poraněné břicho, jako by bylo podrápané a Uzuri vypadá, že si se zraněním neví rady. Po chvíli s místnosti vybíhá Bezděk a vypadá velmi neklidně.

2 komentáře u „První den s Družinou (sezení 14.1)“

Napsat komentář