Setkání se smrtí

Utáhni pořádně to lano, chcípáku! zaječel Ulf. Einar zaťal zuby a přitáhl uzel nejpevněji, jak jen dokázal. Mimoděk se ohlédl na veslaře, mezi nimiž se činil seč mu síly stačily jeho přítel Gimel. Blížili se. Dörmiho zmoglava jim nahnala královského obchodníka přímo do rány. Snažil se manévrovat, aby mohl uniknout na otevřené moře a využít plachty, ale nepočítal s tím, že se tu bude schovávat další sevjoranská loď. Prudce obrátil přímo proti Ulfově lodi, doufajíc, že se Sevjorani budou bát srážky. Nikdy nebyli valní plavci a ve zbrojích by neměli šanci.
Björnova zmoglava, dosud skrytá za zalesněným poloostrovem, vyrazila. Z obchodní lodi se ozvaly zděšené výkřiky. Dva sevjorané by byli těžký soupeř – téměř nepřemožitelní i pro válečný trojstěžník – ale tři? Královský kapitán naposled změnil směr, ale tento zoufalý pokus jen urychlil jeho konec. Björnova posádka ho zkušeně zahákovala a vyhrnula se na palubu obchodníka. Ulf obratně přirazil se svou lodí k jeho druhému boku a jeho posádka se se zuřivostí Sevjoranům vlastní zapojila do boje.
Einar sebe a Gimela zakryl obranným kouzlem a oba mladíci následovali zkušenější válečníky. Přímo před nimi proletěla sekera a zasekla se do stěžně. Oba se po ní vrhli; když si to Einar uvědomil, přenechal ji svému kamarádovi. Rozhlédl se. Nikdy před tím ani jeden z mladíků v podobné bitce nebyl a oba je zarazil zdánlivý chaos všude kolem. Jeden z dosud živých královských si všiml, jak se Gimel urputně snaží uvolnit sekeru a vyrazil po něm mečem; Einar však jeho ránu zastavil holou rukou. Námořník vytřeštil oči.
„Loft Sláttur!“ Muž se zapotácel a rozkašlal se. Gimel konečně uspěl a rozťal otřesenému námořníkovi hlavu. Krev vystříkla.
Einar zdvihl meč, jenž mrtvému vyklouzl z prstů a rozhlédl se. Kousek od něj se Värd zoufale bránil jednomu z několika dosud žijících námořníků; mladík přiskočil a zasekl muži čepel meče hluboko do boku. Värd upadl přes pohozené vědro na záda. Těžce zraněný námořník se otočil a vytrhl přitom Einarovi meč z ruky. Mladík ho bez rozpaků kopl do rozkroku. Když se muž zhroutil, klekl k němu, vytrhl mu od pasu dýku a podřízl ho.
Vkleče se rozhlédl. Boj už skončil, jen o kus dál si sevjorané pohrávali s kapitánem nešťastné lodi.
„To už zvládnou i bez mé pomoci,“ pomyslel si Einar. Doklopýtal k zábradlí a začal hlučně zvracet.

„Sme válečníci, kámo,“ rozplýval se Gimel. „Všichni nás tak berou, voba sme zabili ňákýho nepřítele! Sme dobrý, k takový bitvě bysme se doma nikdy nedostali!“
Einar poslouchal jen na půl ucha. Věděl, že s dneškem skončily posměšky k jeho magickému umění, bez ohledu na to, že stále ještě nedokáže rozervat lodi plachty ani jedním ze svých kouzel. Ano, osvědčil se v boji. Zabil. Ale stále ještě se s tím příliš nevyrovnal. V uších mu pořád znělo chroptění námořníka, kterého bez zaváhání zabil. Podřízl jako ovci.
Podíval se na své ruce. Krev už dávno smyl, ale stále ještě jako by ji tam cítil. Povzdechl si. Tak takové to je, když slavně porazíš nepřítele?
Cítil, jak se mu znovu zvedá žaludek. Jen s námahou ho ovládl.

Dva dny nato si počíhali na další loď. Zajatý kapitán jim toho řekl mnoho. Teď přišel čas získané informace využít.
Pod rouškou ranní mlhy se připlížili ke kotvící lodi. Když se s řevem vyřítili na palubu, poznali svůj omyl. Obchodní loď byla plná vojáků. Strhla se zuřivá bitva. Z podpalubí se nahoru drápala záplava nepřátel.
Einar se pohyboval po palubě kluzké krví, vlastních i nepřátel. Z ničeho nic se téměř srazil s Ulfem, jenž právě sekerou rozťal dalšího z královských vojáků.
„Musíme odříznout posily,“ zaječel do řinčení zbraní a sténání zraněných. Ulf krátce pokývl a začal se probíjet k poklopu. Einar na něj pro jistotu vrhl své obranné kouzlo; Ulf byl sice jeden z jejich nejlepších válečníků, ale i takový může mít prostě smůlu.
„Ke mně, Orli!“ Ulfův býčí řev přilákal pozornost. Rány jeho směrem jen pršely. Od kouzelného štítu se odrazilo několik šípů. Sevjoranští bojovníci však také slyšeli volání; kolem poklopu teď byla vřava nejhustší. Einar zasáhl jednoho z vojáků, lezoucích na palubu, do hrudi. Muž uklouzl po krvi svých spolubojovníků a zřítil se zpátky do podpalubí. Někdo za ním rychle přibouchl poklop a postavil se na něj. Einar si s údivem všiml, že je to Gimel, zbrocený krví svou i cizí. Do stehna jej zasáhl šíp, ale zuřivec z Kilmoracku si toho nevšímal. Další proklál Ulfovu hruď. Einar vztekle zaklel a vrhl se bratrovi na pomoc. Příliš pozdě. Další rány se na zraněného hrdinu jen sypaly.
Obrovitý Thorkel, zuřivě se ohánějíc obouručním mečem, konečně dorazil ke svému veliteli. Zády na záda s o víc než hlavu menším Gimelem bránili poklop, dokud nebyli všichni vojáci na palubě pobiti.

Einar se mimoděk poškrábal na čerstvém obvazu. Nebyl si zcela jist důvodem, ale dnešní bitva ho nechala chladným. Tváře mužů, jež dnes zabil, ho nepronásledovaly.
Své padlé tentokrát nechali na královské lodi; se všemi poctami je uložili na palubu, kde padli a podle starého zvyku loď zapálili. Duše vojáků,stále uvězněných v podpalubí, budou mtvým dobře sloužit v Górových síních.

3 komentáře u „Setkání se smrtí“

Napsat komentář