Sintarské dny (sezení 13-14-15.3)

Poté, co sme rozsekali nemrtváky – což bylo s novým mečem úplně vo něčem jiným, tak sme se pod vedením Uzuri vydali po jejich stopách. Viděla ty čerstvý stopy i takhle potmě, to sem čuměl. Já, ať sem čumel jak chtěl, tak sem nic neviděl. Asi elfí zrak… Stopy nás dovedli do jednoho skladiště v přístavu, kde bylo hromada beden. Ty měli nemrtváci jako útulný postýlky. Dokonce tam spali i s tesákama. Hned sem jeden zabavil místo toho zlomenýho, ale je to sračka a určitě ho zase vo něco zlomím. No není nad to mít spolehlivou záložní zbraň. Naštěstí ji snad nebudu s novým mečem potřebovat!
Na bednách byli značky, nejspíše loďáků. Ale vo nich se v noci asi moc nedozvíme, tak jsme šli raději spát. Jen mi vrtalo hlavou, jak to bude dál. Ani nemrtváci ani špehoun nebudou moc spokojený. Ale věřit nemrtvákům, to fakt ne. Jinak to holt nešlo.
Ráno bylo klidný jako by se nechumelilo. Po snídani zdrhnul trpaslík zřejmě do kovárny. Snad se tam něco užitečnýho naučí. Vo trpajzličích runách se povídaj dost dobrý věci. Kdyby půlka byla pravda, tak bych moh mít ještě lepší meč!
Vyrazili sme po městě zkoumat tu zatoulanou Fifinku, hnojáka přibitýho na zeď a podobný věci. Ukázalo se, že mistr kovář nám v zápalu runokování zapomněl vyřídit, že nás chce pochválit za včerejší dohodu s nemrtváky špeh. A dokonce tam zašel sám a nás neurvale vyhodil, takže jsme si tu pochvalu nemohli užít taky.
No možná to bylo lepší. Ale Ferir by příště moh říct, když se něco děje. Tyhle pejskoviny s Fifinkou jdou tak trochu mimo mě.
Pěkně se to s nemrtvákama posralo. Ani špeh neveděl co dál. Naštěstí tu byla ňáká všemocná démonská vorganizace – prej právníci – co umí všechno zařídit. Za menší poplateček kupu zlatáků že nás s nima spojej.
Nakonec k dohodě došlo a chytrej Einar z nich vymámil i ten poplatek. No, dycky měl obchodního ducha.
Taky sme zašli za šavlozubou besií. Jako úplatek sme ji nesli živý prasátko. Uzuri se chtěla kamarádit a volchv se zase naučit se proměňovat. To by bylo vostrý. Bestie ale neměla moc náladu na kamarádění a prasátko ji nenadchlo. I Einar vypadal zklamaně.
Ale přišli s divokou myšlenkou. Že bestie je vlastně změněná fifinka! No, to bude mít panička radost. Já bych sice tuhle Fifinku vocenil víc než původního ratlíka, ale co bahenní bahnice? Když ale vyplatí vodměnu, tak si necháme prsten a tohle šikovný sklep v polích u Sintaru. To by se hodilo na ledacos. Na útěk i vobchody se zbraněma.
Einar vyrazil do Daine zjišťovat, jak dostat Fifinku zpět do skřítčí podoby. Ten malej v kuchyně to třeba bude vědet…
A já zase neměl do čeho píchnout. Ale vždyť tam byl papír vo chlapoj s mečem! A já konečně meč měl! Vyrazil sem se podívat na tu práci, Uzuri šla se mnou. Ukázalo se, že vodměna dost nic moc, ale přeci jen zlatý nerostou na stromech.
Ve sklepení jednoho baráku ve městě se skrýval pořádnej pavouk jak z džungle. Kdo ví, jak ho dostal do města, ale prej pomsta za parohy. To je asi člověk vynalézavej. No já byl vymyslel asi něco jednoduššího, třeba ukopnutý koule a useklou palici?
Pavouk nedokázal vodolat barbarskýmu meči a šípům vod Uzuri. Akorát mě ta bestie pokousala, takže sem byl ještě rád, že mě Uzuri dovlekla k léčitelkám.
Ale meč je dost dobrej!!!

4 komentáře u „Sintarské dny (sezení 13-14-15.3)“

Napsat komentář