ancient_secrets_book_words_spikes_pages_hd-wallpaper-434022Svíčka nad stolem pomalu skomírala, když byla vyměněna párem vrásčitých rukou patřícím bělovlasému starci. Podle malé, ale robustní postavy by se dal poznat trpaslík, ale bílý vous zapletený do drobných copánků identifikoval příslušníka malého národa zcela jistě.

Stařec ořízl přeteklý vosk ze svícnu a vrátil se zpět ke knize. Ta zabírala skoro celý stůl a její zlatem a kameny vykládané desky cenou převyšovaly poklady lidských králů. Na téměř průsvitných stránkách z kůže nějakého podzemního tvora byla zaznamenána celá historie Krazských trpaslíků.
Historik zvedl garenové pero a smočil ho v rudém inkoustu. Pomalu se tvořila slova, věty a nakonec i celé stránky. Drobným runovým písmem Starého jazyka popisoval poslední události.

„Dne 3024 po rozkolu v Sintaru Klan Hardjern.
Tohoto dne nechť je zaznamenáno, že k velkému vítězství došlo v městě Sintar. Když se před dvěma aldeny objevili v podzemní Sintaru Umbrhulkové, měly trpasličí klany velmi málo času přemýšlet. Tato pohroma udeřila nečekaně a tvrdě. Neb je známo velmi málo případů, kdy se objevili mimo trpasličí síně. Naši mistři se domnívají, že muselo dojít k porušení závoje někde v podzemí v blízkosti trpasličích chodeb či sklepů.
Bylo učiněno několik nápravných kroků a je třeba přiznat, že došlo nejen k obnovení pořádku, ale i překvapivému rozuzlení. Ztráty na životech se ukázaly jako zanedbatelné, přes protesty lidských speciálních vojenských sil, které prý postrádají tři své agenty. 
K naší cti nechť slouží, že otázka Umbrhulků byla uzavřena skupinou námi najatých dobrodruhů, jimž velel trpaslík Ferir, syn … z klanu …..
Tato nesourodá skupina dokázala vystopovat nejen vstup do tunelů, ale podařilo se jim najít i sídlo Matky. Jejich slova ať jsou navždy zapsána do knihy předků, aby všichni trpaslíci z Krazu pamatovali, kdo byli.
Ferir, syn … z klanu, promluvil o bitvě, která se vedla. O krvavém podniku v temnotách. Spolu s ním bojoval seveřan Gimel, syn … z klanu …, jenž prý lintirovým kopím páral krunýř Matky jako pergamen. Promluvil i seveřan Einar, syn Torstena z klanu Ellirinnbjörn, o němž mistři tvrdí, že vládl divokou silou. Svoji úlohu měla i účast Uzuri, dcery Kamari z lesního lidu, a Zeldy, temné sestřenice z Červeného lesa.
Ať stránky knihy nesou zvěst, že tato družina si za pomoc skromně požádala pouze díky všech Krazských trpaslíků. Avšak vůdcové Hardjern a Vhurzak rozhodli, že kopí s lintirovou hlavicí jim svěřená od teď až na vždy jim patří, stejně jako lintirová dýka vůdce Hardjerna a sada lintirových hrotů šípů. A navěky ať jsou tyto jejich skutky v paměti uchovány. Velké vítězství a vděk všech Krazských trpaslíků si zaslouží tito hrdinové.“

Starý trpaslík znovu smočil násadku garenového pera a začal zapisovat další slova. Ale to už je jiný příběh.

***

Kdesi v Sintaru
Dvě naprosto obyčejné postavy se potkaly u opuštěného domu se zavřenými okenicemi. Letmo pokývly hlavou na pozdrav, jako staří známí.
„Tak jsi to slyšel?“ povídá první postava.
„Ano, kdo by to neslyšel. Je toho plné město,“ odpověděla druhá a na obyčejném obličeji se jí objevil úsměv.
I první se usmála „Dnešní volba rozhodne, jak bude pokračovat město dál. Jestli stejně jako dosud, nebo se něco změní.“
„Máš úplnou pravdu,“ odpověděla druhá zahalená postava. „A jak to zatím vypadá?“
Vyšší z nich se rozhlédl a odpověděl: „Taluf bude volit Noskala. Je to tradicionalista. Trudimíř bude taky volit Noskala. Jsou to bratranci, tak by byl proti rodině. A víš, že na svoji rodinu hodně dá. Gorsan bude taky zřejmě volit Noskala. Sice mezi nima není nic přátelského, ale nevěřím, že by volil Markytánku. Obchody mu jdou, změna ve vedení by mu mohla některé kanály zarazit.“
„S tím souhlasím,“ zašeptala menší postava ženským hlasem.
„Obchodníci Kreg a Boron, ti budou volit Markytánku, každý ze svých důvodů. U Lumíra není nic jistý, tam jak se rozhodne jeho žena.“ Výraz ve tváři prozradil, co si myslí o mužích vedených ženou.
„Mě se to naopak líbí, muž, co poslouchá svoji ženou. A koho budou volit kněží?“ odpověděla druhá postava.
„To myslím trápí i je samotné. Servus je starý blázen, tajně Markytánku miluje, posílá jí dopisy a květiny. Jen si nejsem jistý, jak mu to oplácí. Ten ji bude volit, a kdyby byl mladší, vezme ji a ujedou někam daleko.“ Usmál se na druhou menší postavu.
„Ach ta láska, co všechno s námi dokáže,“ zasněně pověděla ona.
Odfrknutí bylo odpovědí. „Zvol je jako jeho plášť. Jednou tam, jednou sem. Možná tuší odkud vítr fouká, ale kam ho zavane, neví. Jediné, co vím, že se k smrti nudí. Možná že bude pro čerstvější vítr. Áron si hledí jen sám sebe. Ten bude volit toho, kdo mu nabídne víc. U něj jsem si naprosto jistý.“
„Kdo ještě zbývá?“ promluvila ženským hlasem a zadívala se na roh nejbližší budovy.
„Naše dvě mágině. Těm lze buď jen vyhrožovat, nebo je uplácet. Med a ocel. Nic jiného neznají,“ zhnuseně odpověděl mužský protějšek.
„Takže – nabídnout jim co chtějí, nebo je vydírat. Zajímavá volba. Nejsem si jistá, kterou bych si vybrala. Já si spíš myslím, že si vyberou až na poslední chvíli,“ kontruje ta menší zcela obyčejná nevýrazná postava.
„To je taky možnost. Černým koněm je kněz Kováře Lawrence. Ten se může přiklonit na jednu nebo na druhou stranu. Prý si dokonce najal nějaké špehy, co pro něj zjišťují, jak si kdo vede. Je vidět, že je nováček ve Velké hře.“
„Takže dnes při volbě se rozhodne,“ řekla Druhá.
„Ano dnes se uvidí,“ řekla První. „Ale pro nás to nic neznamená.“
„Tak jak říkáš, pro nás to nic neznamená,“ odpověděla Druhá.

Obě postavy lehce pokývly a rozešly se každá svou cestou. Nikdo z nich si nevšiml, že dům se zavřenými okenicemi je znovu obsazen.