Střet (15.zápis)

Uvnitř chrámu bylo šero. Naše kroky se rozléhaly prázdným prostorem. Nikde nikdo – jen stěny byly lemovány podivnými sochami. Podívali jsme se na sebe.
Přešel jsem k jedné ze soch a švihem ji zasáhl do holeně. Ozval se vysoký, bolestivý jekot a „sochy“ se na nás vrhly. Všiml jsem si, že rozbitými okny do chrámu vlétávají další démoni. Měl jsem neodbytný pocit, že budu svou Sílu ještě potřebovat, a tak jsem se stáhl do houfu a nechal bojovat světlonoše. Myslím, že takovou podívanou by ocenil každý sevjoran, byli skutečně vynikající. Maně jsem si vzpomněl na Gimela. Jeden z nich vztáhl ruce a vytvořil kolem nás světélkující oblak. Všiml jsem si, že kterýkoliv démon do něj vstoupil, trhnul sebou – jakoby bolestí. Meče paladinů se zbarvily jejich krví. Vřískot vražděných démonů trhal uši.
Ohlédl jsem se po skřetech. Klidně stáli a podivně se šklebili. I oni si šetří Sílu, napadlo mě. Zato Zlomený Šíp vrhal jedno kouzlo za druhým. Ještě nikdy jsem neviděl tak skvělou ukázku bojových kouzel Energetické magie v praxi. Kulové blesky protínaly řady démonů a vybuchovaly v těch nejhustších chumlech. Klikaté, rozštěpené blesky hřměly a zasahovaly vždy několik nestvůr. Poškrábal jsem se na hrudi při letmé vzpomínce na Železné Doly.
Znenadání se odkudsi vynořil démon, víc než o polovinu větší než všichni ostatní. Hrubě se prodíral naším směrem a trhal přitom své spolubojovníky na kusy, kdykoli mu neuhnuli včas. Zpoza mě se ozval hrubý Šarpárův hlas v dlouhé litanii. Náhle obrovský démon znatelně zpomalil. Do nastalého ticha sjel z poničené střechy chrámu mohutný výboj čiré energie a zasáhl monstrum. Obluda temně, jakoby zpomaleně zaryčela a skácela se na zem. Při nárazu se rozletěla na tisíc kusů.
Zlomený Šíp se hrubě zasmál a do ohromeného ticha prohlásil: „A tomuhle můj Mistr říkal Hněv boží!“
Paladini si ho nevšímali. S obnoveným odhodláním se jako jeden dokonalý bitevní stroj vrhli na vystrašené démony. Strašlivá řež brzy ustala, když se obludy stáhly nebo byly pobity.
Rozhlédl jsem se, ale všichni jsme byli tak zastříkaní krví, že nešlo poznat, o jakou krev jde – zda vlastní, nebo nepřátelskou.
Jeden z paladinů klečel na jednom koleni a ztěžka se opíral o svou zbraň. Zbroj měl na hrudi poničenou a chrčivě dýchal. Niomira se k němu sklonila.
„Tohle chvilku zabere,“ informovala nás.
Všude bylo tolik krve, že jsem neodolal. Nabírání Síly není nikdy zrovna příjemná relaxace, ale tentokrát to bylo skutečně nepříjemné. Měl jsem vize – o zradě, kam se jen podívám. Zlomený Šíp se za mými zády líbal s Muriel, paladini bojovali proti sobě a hned nato obrátili zbraně proti nám. Húšang prokousl hrdlo Šarpárovi a hned na to mně znehybnil jakýmsi kouzlem. Odnikud se objevil Gimel a vrazil mi meč do břicha. Třeštila mi hlava, měl jsem pocit, že se pod náporem Síly rozletí na tisíc kousků. Zraněný jsem se plazil po podlaze jakési podzemní prostory, kde právě kněží obětovali nádhernou dívku. Křičela o pomoc, dokud jí zaživa nevyrvali srdce… Moje krev zanechávala na podlaze širokou šmouhu. Gimel proběhl kolem, vyrval mi z břicha svůj meč a zaútočil na kněží. Šarpár s rozervaným hrdlem mu vrazil nůž do zad…
Omámeně jsem otevřel oči. Krev byla všude, ale vidiny naštěstí zmizely. Shromáždil jsem mnohem víc Síly než obvykle, zda díky bitvě nebo chrámu nevím. Cítil jsem se skutečně mizerně. Zachytil jsem starostlivý pohled Muriel, asi jsem vypadal trochu otřeseně. Zato skřeti se tvářili zamyšleně a vyměňovali si významné pohledy. Z jejich výrazů se mi nic nepodařilo vyčíst, ale měl jsem silný pocit, že slabý náznak přátelství je nenávratně pryč.
Za oltářem se otevíral temný průchod. Zvláštní, dřív tam zcela jistě nebyl. Vyrazili jsme. Krátké schody nás zavedly do…
Síň byla přesně stejná jako v mé vizi. Dívka, jíž jsem neviděl do tváře, křičela na oltáři, u nějž stála skupinka kněží. Další kněz nesl právě na podušce zdobenou dýku. Až sem jsem cítil mocnou magii.
Paladini se vrhli vpřed. Skřeti se vrhli po dýce. Zaváhal jsem. Jen díky tomu jsem zahlédl, jak Zlomený Šíp tasí dýku a chystá se ji bodnout Muriel do zad. Holí jsem se po něm ohnal; uskočil a vycenil zuby.
Muriel se na mně otočila a s vyděšeným výrazem po mně vrhla magický šíp. Sotva se mi povedlo uhnout. Zaklel sem. Od plic a hodně hrubě. Tady bylo něco moc, MOC špatně.
Vrazil sem Muriel facku. Měl sem fakt strach, tak sem to asi přehnal. Vsedě se na mě udiveně zahleděla. Zlomenej Šíp se jí pokusil proříznout hrdlo, ale znova sem ho praštil přes ruku. Dýka mu vypadla na zem. Muriel cosi vykřikla a já jasně cítil, jak uvolnila svou moc. Jako by se všechno přede mnou na chvíli zachvělo, rozmazalo a já rázem viděl zcela jiný obraz. Kněží náhle byli nemrtví, podobní těm, s nimiž jsme bojovali u Železných Dolů. Kněz s dýkou se překvapeně otočil; vypadal teď jako mohutný, černý démon. Na oltáři už nebyla dívka, ale kostra potažená šedou kůží, oděná v přepychových, ženských šatech bez rukávů. Z ruky jí náhle vyrazila dlouhá, snad kostěná čepel, kterou vrazila jednomu z paladinů do hrudi. Obraz se znovu zachvěl a výjev se vrátil zpět k tomu, co jsme viděli předtím. Jen paladin se pomalu svezl k zemi.
Šarpár vztekle zařval a vypustil na démona s dýkou plameny. Obraz kněze zahalil oheň. Démon zaječel. Húšang se připojil ke svému mistrovi a společně démona udolali. Šarpár se vrhl k „dívce“ a vypustil jakési mně neznámé kouzlo. Pocítil jsem, jak se vytratilo, když narazilo na magickou bariéru. Dívka máchla rukou a Šarpár se svezl k zemi. Ledová ruka strachu mi sevřela srdce. Vyslal jsem jejím směrem Vzdušný úder; vleže neměla šanci uhnout. Vrátila mi ho zpátky. Jasně, že jsem o tom slyšel, ale ještě nikdy se mi to nestalo. Uhnul jsem jen o vlas. Zatímco se zabývala ovládnutím mého kouzla, prásknul další z blesků Zlomenýho Šípa. Ozval se hrubý, hrdelní výkřik a obraz dívky i kněží se definitivně rozplynul. Očouzená smrtka se vymrštila z oltáře a vrhla se mezi světlonoše. Vrhl jsem proti ní oslepující kouzlo, ale její magická ochrana držela. Slyšel jsem Muriel znovu vytvářet některé z jejích kouzel; snad ještě máme šanci. Vyrazil jsem vpřed a zakryl paladina, na nějž smrtka právě útočila, ochranným kouzlem. Zbývající tři světlonoši ji obklopili a doslova rozsekali. S pocitem vítězství jsem se otočil.
Šarpár se sotva držel na nohou; s bolestným šklebem v záblesku jasného světla zmizel. Jasně jsem cítil jeho translokaci. Húšang klečel na chabě se bránícím Zlomeném Šípovi a právě mu vrážel nůž do hrdla. Zašklebil se na mě a zmizel v průchodu, jímž jsme přišli.
Elfku jsem nikde nedokázal najít. Neměl jsem moc času ji hledat; snad se setkáme u Pai Meie. Teď musím zabít jednoho zrádnýho skřeta. Co na tom, že je mnohem mocnější.

2 komentáře u „Střet (15.zápis)“

Napsat komentář