Střípek druhý

Dnes jí oběd obzvlášť chutnal. Jen co ale doznělo poděkování, myslela už Uzuri na něco úplně jiného a po očku se dívala na bratra. Ukuri byl její největší kamarád a i když byl o něco málo starší, Uzuri mu vždycky ve všem dobře stačila. Mrkla na něj a už vyskočila na nohy, div neporazila strýce rozmlouvajícího s jejími rodiči. Jenom se na něj zasmála a byla pryč.

Neměla ráda převlékání. Tak moc ji zdržovalo od věcí, které ji bavily. Ale co naplat – v šatech po lese běhat nemohla a v kalhotách by ji zase nepustili na setkávání. Rychle na sebe hodila pohodlné oblečení a s vybavením čekala na bratra na kraji osady. Když přiběhl, beze slova se spolu vydali do lesa.

Dnes měla první štěstí ona. Přidřepla si a rukou zlehka zkoumala povrch mechu a hlíny, cosi rozemnula mezi prsty. Zvedla hlavu a sykla na Ukuriho. Ten téměř neslyšně došel k ní, také chvíli zkoumal zem a pak přikývl. Byla to srna, o tom nebylo pochyb. Uzuri se zvedla a v mírném předklonu se vydala mezi stromy, nezapomněla však jedním okem sledovat okolí. A pak se zastavila.

Obeznala vítr a udělala ještě několik kradmých kroků doleva. Velmi pomalu sejmula luk z ramene a z toulce na zádech vytáhla šíp. Pozvedla natažený luk k líci a okem sledovala ratiště šípu, jeho hrot a oběť. Zatajila dech, pozvedla luk ještě o kousek výš a vystřelila. Ještě chvíli po výstřelu zůstala nehnutě v postoji, až pak se podívala na bratra. Ukuri se usmál a vykročil směrem ke stromu, aby sestře přinesl šíp, který se zabodl do jeho kůry. Oba sledovali, jak se udýchaná srna zastavila na vzdálenějším paloučku a hledí směrem k nim. Je mladá a zdravá, ta jim nadělí ještě hodně srnčat.

3 komentáře u „Střípek druhý“

Napsat komentář