Střípek třetí – legenda o Magawa-ngo

Dnes to nevypadalo na hezký den. Uzuri to věděla, jakmile otevřela oči a zjistila, že skrz větve a listy jejich domu neprosvítá ranní slunce. Protáhla se, ale jen co se jí v hlavě začal formovat plán na dopoledne, zaslechla nejdřív slabé, ale postupně zesilující šustění, jak kapky deště padaly do listoví. Vyhlédla ven a chvíli pozorovala ruch dole na zemi, jak ostatní zručně, ale s klidem rozvinují přístřešky z plátna a chystají snídani.

Klidně by se vypravila do lesa i za deště, ale matka dobře prohlédla její úmysly a poslala ji za babičkou Shani. Tomu se ale Uzuri nebránila, protože měla babičku ráda. Hodně ji toho naučila, ale hlavně – Uzuri milovala její vyprávění.

Přeběhla rychle od jednoho stromu ke druhému a vyběhla po dřevěné plošince k babiččině domu. Rozhrnula závěs a naskytl se jí pohled, který čekala – Shani seděla ve vyřezávaném křesle, kolena přikrytá dekou, a klimbala. Jakmile ale zaslechla zvuky Uzuriiny přítomnosti, probrala se a usmála se na ni. Uzuri ji nalila z konvičky čaj, sedla si na stoličku k jejím nohám a položila ruce na její, které měla babička složené v klíně.

„Tak copak bys chtěla vědět dnes, mjukuu,“ zeptala se Shani s laskavým úsměvem. „Chceš, abych ti ukázala mapy, nebo si spolu zazpíváme?“

Uzuri zavrtěla hlavou. „Nadávno jsem byla zase na výpravě a z vrcholku skály jsem viděla hory na jihu…co je za nimi babičko?“

Shani se na vnučku podívala zvláštním zkoumavým a trochu překvapeným pohledem: „Co myslíš ty, že tam je?“

„Náš les se táhne, kam jen dohlédnu, jen na jihu jsou ty velké hory. Je za nimi zase les? A žijí tam také Magawa?“ Uzuri dobře viděla babiččin posmutnělý výraz. O to víc ji teď zajímala odpověď na její otázku.

„Za horami žijí watu, lidé. Našla bys tam i bratry Magawa, nejsou ale jako my.“ Shani se na chvíli odmlčela. „Povím ti příběh našeho lidu, který se dědí z generace na generaci už dlouhá léta…stovky let.“ Uzuri se ani nehnula a napjatě poslouchala.

„Příběh začíná u mfalme, krále našeho lidu, Wallakiniho. Jednoho dne přišli ke králi watu. Byli prvními, s nimiž se Magawa setkali. To právě oni je nazvali elfy. Přinesli poselství od samotného vůdce Arvedanů a žádali pomoc. Pomoc v boji proti hroznému démonovi. Wallakini však byl především králem Magawa a rozhodl, že pomoc nevyšle, protože jeho lid v ohrožení není. Jinak však zapůsobily špatné zprávy na králova synovce Mtwanga. Snažil se přemluvit strýce, aby Magawa Arvedanům pomohli, ten však odmítl. Mtwanga se nakonec rozhodl na vlastní pěst s několika věrnými vydat se do neznámé země, aby zjistil, co za démona sužuje Arvedany a jestli je jejich pomoc potřebná.“ Shani si povzdychla.

„Mtwanga se vrátil s hroznými zprávami. Démon poráží vojska Arvedanů a on znovu žádá krále o pomoc. Wallakini byl ale pevně rozhodnut chránit svůj lid a zakázal synovci jakékoli další výpravy. Mtwanga tak odešel proti vůli krále a vzal sebou cenné dědictví předků. Za to, že narušil pospolitost Magawa, vnesl do jejich řad svár a ukradl šedé pláště, uvrhl na něj i jeho potomky král kletbu a nazval je Magawa-ngo. ´Nikdy nenaleznete klid a všude budete jenom vyhnanci, dokud se nevrátíte sem s pokornou prosbou o odpuštění!´ Tak se rozloučil král s nevěrnými druhy.“ Babička hleděla mlčky před sebe. Až když jí Uzuri jemně stiskla ruku, otočila k ní hlavu a smutně se usmála: „Alespoň tak to říká legenda.“

„Magawa-ngo tak navždy opustili své bratry Mde-magawa a jejich osud kráčel samostatně po nelehkých stezkách.“

Uzuri se zamračila a vyhrkla: „Ale za co si zasloužil Mtwanga takové prokletí? Chtěl přece pomoci!“

„O takových věcech se nemluví, mjukuu. Magawa-ngo jsou považováni za zrádce.“

Přestalo pršet a škvírami plátěného přístřešku prosvítalo slunce. Uzuri seděla na terase před domem, nohy jí klimbaly přes okraj a hleděla do zeleně nad sebou. Nemohla dostat z hlavy myšlenku na Mtwanga a jeho druhy. Někdy se na to bude muset zeptat tatínka…nebo raději ne. Většinou se zlobil, když se ho ptala na věci, které jí vypráví babička.

Lesem zazněl melodický zvuk píšťaly. Svolával Magawa k obědu.

11 komentářů u „Střípek třetí – legenda o Magawa-ngo“

Napsat komentář