Tajemství zlaté truhly (sezení 15.6.)

S velkou slávou jsme opustili brány Sintaru a zamířili kam jinam než k Pirátovi. Spíše než jako dobrodruzi už připomínáme karavanu a naše nároky na jídlo a krmení pro koně rovněž. Než jsme se napakovali a posilnili na cestu, strhla se tu ještě rvačka. Jako by těm násoskům nestačilo, že vedlejší hospoda je vymlácená a musela načas zavřít. Loučíme se a vyrážíme. Zajímalo by mě, co má ten křivák křižák za lubem, že nás tak moc chtěl odklidit z města.
Cesta pláněmi byla nudná jako vždy, naštěstí najít ruiny Starého Sintaru bylo snadné. Tedy pokud jsme tu dobře. I základy věže. Nedivím se, že Arvedani boj o místo pod sluncem prohráli, s jednou věží město těžko bránit.
Uzuri poctivě hledá vchod do podzemí podle popisu, který jsme měli. A našla. Propadla se hluboko do nějaké jámy, ani ji není vidět. Postupně jsme slezli za ní. Nevím, jak jí pomoct, ale při prohledávání batohu, který tu náš neznámý předchůdce nechal, jsem krom jiného našla dvě lahvičky s červenou tekutinou. Einar doporučil to na Uzuri odzkoušet, však o moc hůř ji být už nemůže. Zabralo to a dokonce může vstát a pokračovat s námi dál.
Z prostoru, ve kterém jsme, vedou troje dveře. Vybírám prostřední. Otevřela se před námi zvláštní pomalovaná chodba. Opět je tu vyobrazeno několik ras jako otroci, tentokrát tomu mají velet stvoření připomínajíčí člověka, prase i opici dohromady. Je vidět, že autor se s tím od goblinů neshodne. Na zemi je z červených dlaždic vyskládaná cestička. Jak ale záhy zjišťujeme, bezpečnější než chození po bílých není. Kvůli čemu si dal někdo práci postavit všechna ta propadla s hrůzostrašnými hroty. Něco jsem našla já, nechtěně, další Einar. A to jen kvůli dvěma portálům na konci? Nebo kvůli tomu zvláštnímu monstru? Musí tu být zamčené pěknou dobu. Tak jsem se ho lekla, že jsme ani nestihli hodit řeč a byla jsem pryč.

Zelený průchod se nám nelíbil, vybrali jsme druhý s mlhou uvnitř. Poté, co jsem se se všemi ostatními octla v malé místnůstce bez východu, jsem toho dost litovala. Na zdi byly tři páky,jedna z možností ale může být otevření propadla pod námi. Podařilo se nám otevřít malý průlez na stropě. No, lepší než nic. Chodbička nás zavedla do místnossti se třemi truhlami. Východ opět nevypadá moc pohodlně, tak ještě prozkoumáme truhly. Je načase vyzkoušet nářadí, které mi zanechal můj předchůdce. Nejobyčejnější z truhel, dřevěná, pobíjená, šla otevřít snadno. Když zámek cvaknul, podívali jsme se po sobě, co udělat. Se slovy „nemůžete ve všem vidět nějaké nebezpečí“ otvírám víko. Vzápětí jsem utržila pořádnou ránu od právě vzbuzeného kostlivce. Tak to se nepovedlo, i když porazit ho nakonec nebylo těžké.
S dalšími dvěma truhlami jsem už byla opatřnější. Stříbrná ukrývala prsten, v zlaté byli jen hadi. Velkou cenu má ale i sama o sobě, teď jen jak ji odsud dostat.

8 komentářů u „Tajemství zlaté truhly (sezení 15.6.)“

  1. Tak jsem provedl výpočet a truhla váží zhruba 1700kg z toho víko tvoří cca 600kg.
    Jinak jsem počítal pouze objem jakoby obalu kvádru. Protože ve skutečnosti je truhla samozřejmě dutá. Hustotu zlata jsem použil pouze 16g/cm³. Samotná truhla je pak veliká 100cmx50cmx50cm.
    Snad jsem počítal dobře.

Napsat komentář