Trable v Daine (sezení 12.6.)

Vrátili jsme se do noclehárny k ránu a hned zalehli. Ale nespali jsme dlouho, snad pul hodinky a poplach! Zelda ani nevylezla z pelechu, ale všichni vostatní vyrazili. Popad sem meč a vyběh na nadvoří. Místní běželi do severní věže a tam do podzemí. Ve vinnejch sklepech už bylo shromáždění…

Zase mrtvola.

Ke kruhum ve zdi bylo přivázaný umučený tělo. Zlámaný prsty, stahovaná kůže, drobné bodné rány. Pěknej hnus.

A byl to Ondřej, klíčník k podzemí se stínovejma potvorama.

Našel ho tu Radimíř, vobchodník, co chtěl takhle ráno dělat kšefty s vínem. Dost podivný, ale ještě divnější bylo, že zase nikdo nic neslyšel. Snažili jsme se něco zjistit od Vojtěcha, ale to bylo zase k ničemu. Tentokrát nás aspoň nevobvinili. Zajímalo nás, zda někdo nechtěl k bestiím v podsvětí, když je měl Ondřej hlídat, ale prej je to vyloučený, že to moh votevřít jedině Ondřej.

Tak nevim teda…

Podíval sem se na tělo, už bylo několik hodin po smrti, takže vobchodník to nebyl. Všimli sme si ale kapek krve, tak je Uzuri stopovala. Dovedly nás do kuchyně, ke smradlavýmu poklopu. Ale to se svolávalo už na modlitbu.

Po modlitbě sme už se Zeldou šli zkoumat ten poklop v kuchyni. Když si Zelda stěžovala, že nemůže najít plášť (po tej čarodějnici ze stanu), to sem ještě nevědel, že ho za chvíli najdu. A nikomu z nás to radost neudělá.

Poklop sloužil jako jímka na zbytky vod jídla. Smrdělo to jako tejden pohozený vnitřnosti vofce. Něco sme tam dole zahlídli, tak sem se já debil nabíd, že to přinesu. To byl vopruz, málem sem tam skončil mezi červama…

Vytáhli sme modrej plášť (Zeldin), ve kterým byly zkrvavený drobný tesařský nástroje. Vočividně použitý na mučení klíčníka. Ještě zajímavější ale byla čerstvě ufiklá pravá ruka, kterej chyběly dva prsty.

Pojalo nás podezření, že tu nemučili jen nebohýho Ondřeje. Zašli sme teda za Vojtěchem, kterej svolal všechny v klášteře na nádvoří. Prej nikdo nechyběl a všichni dokázali zvednout pravou haksnu. Takže nám tu jedna přebejvá… Víc votázek než vodpovědí…

Zašli sme teda do tesařskej dílny. U minulý vraždy tam prej zabíhal takovej malej podsaditej. Třeba to má všechno něco společnýho.

No nástroje tam sice chyběly, ale tihle s tím neměli téměř jistě nic společnýho.

Tak zkusíme starýho Matouše knihovníka, kterej má – teda měl – pokoj s Ondřejem. V knihovně vysedával nedávnej voslavenec trpaslík, snědej s jizvou a ten podivnej barbar. Snědej chlápek na mě čumel, jako kdybych mu přebral babu. Sral sem na něj a raději sme vyzvídali na staříkoj.

Ale zbytečně, ani nevědel, že je jeho spolubydlící mrtvej. Tady v klášteře sou dost mimo, maj všechno pekně na háku. Celou noc si prej čet v knihovně a zachrápnul u toho. Zmatenej byl jako losos v říji. Ten by nám stejně nepomoh. Tak sme mu řekli tu novinu. Možná sme neměli, stařík vzal roha a doufám, že ho nevidíme naposled…

Pak mě ale snědej týpek vobvinil, že sem něco házel v noci do jímky. Jak moh vědet vo jímce?? Hrál sem blbýho a snažil to zjistit. Nějak se k nim doneslo, že sme něco vytáhli z tý díry v kuchyni (asi si pustil hubu na špacír Xiao Re). Pak to zamlouvali. Řek bych, že doposavad největší podezřelý…

Ale nechali sme to bejt. Uzuri chtěla za Vojtěchem a já se Zeldou omrknout pokoj klíčníka, odkud ho v noci museli vytáhnout. Takhle rozdělený na dvě partičky sme to snad přivolali…

Zase nějakej poplach!

Hrklo ve mě, že už našli dalšího mrtvoláka.

Ale bylo to něco jinýho.

Lepšího.

Utekly jim stínový potvory!

Jaký překvapení!! Prej se to nemůže stát…

Lovci potvor z knihovny vyběhli s pokřikem do věže lovit. My čekali, zda máme jít za nima, ale pak se jedna vobjevila přímo na nádvoří. Vypadala jako kříženec pumy a horskýho koníka. Pořádná potvora!
Chtěla se kamarádit s Uzuri, ale ta usoudila, že raději bude mít nadhled. V cestě pak příšeře stál jen Ferir s rukou na dýce a kamenným výrazem. Vyběh sem mu na pomoc, ale když potvora skočila do útoku, tak zmizela.

Raději sme si zašli pro zbraně a vybavení (já měl samozřejmě všechno), ale to už se k nám zase dobývala. Jen nechápu proč tradicně dveřmama, když se umí tak pěkně přemisťovat. Chvíli jsme si hráli na kočku a na myš, až se nakonec zakousla do Ferira, co šel poslední. Než sem se k nim dostal, kousla ho ještě jednou, ale Ferir ji to vrátil pěknou ranou sekerou. Dostala i šípem od Uzuri, ale moje rána šla vedle. Gór na mě pěkně sere, když mi nepožehnal pro boj. Rozseknul sem akorát konvici a udělal zub na meči. Do prdele!

Pak zmizela…

Trpaslíka celkem dobře ochránila zbroj, tak sme potvoru hledali dál. Dělala mokrý stopy i s trochou krve. Zavedla nás až k našim marodům, ale nebyla tam. Ostatní tam raději zůstali, já vyrazil zkontrolovat boj dole.

Na nádvoří udeřil blesk. Po něm tam zůstal podivný tvor. Jak dvě mísy vobrácený k sobě, s vočima na vokraji a bičíkama. Čekal sem, co udělá.

Zaútočila, jakoby bleskem, až se mi zježily chlupy na zátylku.

Minula.

Já ne.

Vycák z ní zelenej sliz.

Pak mě zasáhla. Zatmělo se mi před očima… ale nic.

Můj meč to rozsekl vedví.

Místo pochvaly sem se ale dočkal jebačky od lovců. Že prej tyhle tvory nezabíjej, ale zaháněj. Že sílej strachem a nenávistí, ale oni je dokážou zahnat. Asi klidem a láskou… Podivíni.

Zašel sem pro družinu a vyrazili sme k pokoji. Ještě mě stihnul vynadat kuchař za zničenou konev.

Uvidíme, zda konečně najdem užitečnou stopu.

19 komentářů u „Trable v Daine (sezení 12.6.)“

Napsat komentář