Z Einara Bezděkem

Gunnhilda si povzdechla. Horká voda vyšplíchla, když do kotlíku malý Einar hodil kus masa. Z ohniště se ozvalo hlasité zasyčení.

„Takhle mi moc nepomáháš, kluku. Jestli budu muset jít a znova rozdělávat oheň, tak uvidíš!“

Klučina se k ní otočil. Bylo na něm vidět, že jen stěží potlačuje chuť prohodit některou ze svých poznámek, které ji vždy spolehlivě dokázaly rozzuřit.

‚Po kom ten kluk je?‘ Pomyslela si unaveně. ‚Gór sám ví, že Torsten byl spíš válečník, zato on musí pořád nad něčím přemýšlet.‘

Znenadání ji osvítil nápad. Uchvátil ji svou jednoduchostí a navíc v sobě ukrýval mnoho výhod. Sotva osmiletý chlapec se po ní podezíravě ohlédl, když se bez zjevného důvodu zasmála. Dobře věděl, že se jeho matka nesměje téměř nikdy. Ne od chvíle, co jeho otec padl, když se pokoušel ukrást několik krav.

Matka vytáhla z pece několik placek, zabalila je do šátku a podala chlapci. „Zajdi za volchem Gorathem a dej mu je.“

Bez bližšího vysvětlení chlapce vystrčila před dveře srubu. Einar si byl nyní zcela jistý, že mu uniklo něco důležitého. Dumal o tom celou cestu, až ke srubu klanového čaroděje. Sotva pozvedl ruku, aby zabouchal na dveře, samy od sebe se otevřely. Stála v nich volchova žena Kera.

Kera v Einarovi vždy vzbuzovala pocity, kterým příliš nerozuměl. Nebyla to sevjoranka, volchv si ji přivezl domů ze svých cest po Taře. Její temná barva kůže sice trochu vybledla, ale přesto byla její odlišnost na první pohled vidět. Cizokrajný zjev podtrhovaly dlouhé, lesklé černé vlasy, které si v rozporu s tradicí Ellirinbjörnů nechávala rozpuštěné jako svobodné dívky. Mandlové, mírně šikmé oči se nyní upřely na chlapce.

„Máma mě poslala s plackama,“ prohlásil nejistým hláskem a ukázal balíček. Věděl, že mu Kera nerozumí, ale doufal, že zachytí alespoň slovo nebo dvě. Asi to zabralo, protože se usmála a pokynula mu, aby vešel. Vnitřek srubu byl útulný, voněl novotou – volchv se vrátil z cest teprve toto léto – a u stěn stála spousta polic a poliček, na nichž bylo srovnané množství pergamenů a dokonce i několik knih. Jeden pergamen ležel rozvinutý na stole, zatížený v rozích podivně vyhlížejícími figurkami.

Volchv sám však v místnosti nebyl. Chlapec se tázavě podíval na Keru, ale ta mu jen s úsměvem pokynula k židli a tiše odešla na dvůr, odkud se vzápětí ozvaly pravidelné rány sekerou. Einar přešel k židli a posadil se, ale trpělivost mu nevydržela dlouho. Brzy se zvedl a začal si prohlížet pečetě svitků na poličkách až nakonec došel i k tomu, jenž byl na stole. Když do něj nahlédl, spatřil jakési klikyháky. Fascinovaly ho. Nebyly to obrázky, ale proč by se někdo namáhal takhle divně pokreslit drahý pergamen? Přece pro to musí být nějaký důvod…

„Ty umíš číst?“ Einar leknutím div nevyskočil až ke stropu. Volchv Gorath stál za ním a zvědavě mu nakukoval přes rameno.

„N-ne pane. Já, matka mě k vám poslala s plackama a vaše žena mi řekla, ať tu na vás počkám,“ koktal vyděšeně. Potom, protože mu to nedalo, se zeptal: „Co je to číst?“

„Číst znamená umět poznat, co která tahle značka znamená,“ poučil ho klidně volchv.

„A vy to umíte?“

Místo odpovědi na něj čaroděj chvíli zůstal zírat a pak se bouřlivě rozesmál. Do srubu tiše vklouzla Kera. S otázkou v očích se podívala na svého stále se pochechtávajícího manžela.

„Neznám nikoho, kdo by něco takovýho uměl,“ prohlásil chlapec umíněně.

Kera si vzala placky, ohřála je a přidala k nim maso z uloveného kamzíka. Nakonec, když viděla, že se dnešní večer dost protáhne, zašla ještě ke Gunnhildě, aby ji ujistila, že je malý Einar u nich. Nakonec šla spát a když zavírala oči, poslední její pohled patřil čaroději a malému chlapci, kteří se svorně skláněli nad podivuhodnými značkami.

„Seš normální zkurvysyn,“ prohlásil Njal dost hlasitě, aby ho všichni slyšeli. Gimel se otočil k většímu výrostkovi a vší silou ho praštil pěstí do nosu. Njal se zakymácel, ale to už mu přiskočili na pomoc Olaf a Magnus. Chytili Gimela a drželi ho, dokud se Njal nevzpamatoval a nezačal do něj bušit jako do pytle s obilím.

Einar věděl, že by se neměl mezi velké kluky míchat, ale nehodlal jen stát a přihlížet takovému výprasku – bez ohledu na to, že Njal měl v podstatě pravdu. Ať už byl Gimel zkurvysyn nebo ne, pořád byl sám proti třem. Zrovna včera mistr Gorath vysvětloval Einarovi princip získávání Síly a chlapec si to hned ten večer za vsí vyzkoušel. Bez ohledu na to, jak šílený to byl zážitek – chlapci se ještě teď při té vzpomínce dělalo nevolno – cítil se plný nové, neznámé energie. Věděl, že k tomu, aby dokázal byť i jen nejjednodušší kouzlo, musí ještě alespoň dva nebo tři roky studovat, ale Gimel potřeboval pomoc teď.

Einar v paměti posbíral útržky informací, které posbíral za půl roku učení u Goratha, vykřikl první slovo, které ho napadlo a ukázal na Njala. Sám byl překvapen nejvíc ze všech, když se vzduch kolem jeho ruky tak nějak podivně zkřivil do průhledné koule, proletěl přímo k Njalovi a zasáhl ho do boku. Ozvalo se ostré prasknutí a Njal se s výkřikem skácel k zemi jako podťatý.

„Tys ho zabil,“ zaječela malá Jorunn.

Magnus pustil Gimela, který rychle skolil Olafa a zmizel. Hlouček dětí se náhle rozplynul, když se mezi sruby objevil volchv. Dokonce i Njal se se slzami v očích postavil a odklopýtal za ostatními.

„Myslel jsem, že na první projev tvé moci budeme čekat ještě rok nebo spíš dva,“ prohodil čaroděj klidně. „Včera jsem ti řekl jen část, malou část toho, co musíš znát, než se pokusíš poprvé shromáždit Sílu. A ty,“ jeho hlas začal nabírat na síle, „ty si klidně sám, bez mého vedení, nabereš Sílu a co víc, bezděčně ji použiješ. Co to bude příště, srovnáš vesnici se zemí?“

Ani ne devítiletý chlapec se před hněvem čaroděje schoulil.

„Ale fungovalo to,“ osmělil se tiše namítnout.

„To je pravda, chlapče. Naprosto neuvěřitelný. Správně jsi už měl bejt mrtvej. Zdá se, že máš talent.“ Volchv pokrčil mohutnými rameny. „Ještě jednou uděláš něco tak hloupýho a zabiju tě sám.“

„To vím, ale Gimel potřeboval pomoct hned teď, ne až za rok nebo dva,“ namítl Einar.

„Teď mě moc dobře poslouchej, mladíku,“ otočil se k němu čaroděj. „Kam se podíváš, všude tu jsou válečníci. Dokonce i z Gimela možná jednou bude, pokud se předtím nenechá umlátit. Ale schopnost čerpat a ovládat Sílu je vzácná. Co myslíš, že by se stalo, kdybys mu nepomohl?“

„Zmlátili by ho,“ špitl Einar.

„Jo, to jo. Ale ty, když pokazíš kouzlo, můžeš zemřít. A to tak, že dost ošklivě. Je ti jasnej ten rozdíl?“ Nečekal na chlapcovo trochu váhavé pokývnutí a pokračoval:“Ještě jedna věc. Gimel není hloupej, ale neumí se ovládat. To si volchv nemůže dovolit. Pořád musíš mít chladnou hlavu, dokonce i boji. Tvá mysl soustředí Sílu. Pokud je mysl roztěkaná, nesoustředěná, nebo ji ochromí strach, nedokáže Sílu usměrnit. Potom se snadno stane, že kouzlo pokazíš. A když kouzlo pokazíš…“

„Můžu umřít,“ dokončil chlapec.

2 komentáře u „Z Einara Bezděkem“

Napsat komentář