Zima

Scotland, February 2005 Aonach Mor east face cornicesKoukal jsem do planemů ve vohništi, jak líně volizujou polena a poslouchal jejich praskání. Idyla. Po místnosti běhaly pěkný vobrazce světla, ale na skutečný teplo to nestačilo. Mrazy byly silný…
Lena, pěkně přitulená, se zachrounila pod kožesinou. Pohladil jsem ji po havraních vlasech a pod kožešinou po nahým těle. Děti si kupodivu potichu hrály vopodál.
Byly to nejhezčí časy v Kilmoracku…
Zima byla vopravdu dlouhá. Vesnice zmizela pod nadílkou sněhu. Uplně vodřízlá vod světa. Vofce, jinej dobytek a my sme zůstaly závislý na zásobách. Bylo míň práce, ale zima je dost pakárna. Hlavně v kraji, kde je nouze vo dřevo na topení.
Každej se zahřejval nějak. Někdo najednou kamarádil s kovářem, kterej připravoval zbraně na Jezevce. Ti bohatší měli ňáký topivo.
A já tehdy pochopil, jak se zahřejvá ten zbytek.
Lena byla úžasná. To učení ji dost bavilo. Nevím proč, asi to byla pro ní sranda. Jenže prý ať se koukám nezamilovat – protože vodejde. Ale to se lehce řekne, zvlášť když je někdo takovej naivní trouba jako já.
Bylo mi jasný, že chtěla pořádnýho válečníka – ne takový jehně jako sem byl já. I když může chcípnout v ňáký pojebaný šarvátce vo tři vofce, jak říkával s voblibou Bezděk vo bojovníkách.
Co mě všechno učila, to raděj nebudu říkat, není to úplně pro elfí uši. Ještě by si vo nás myslely, že sme ňáký barbaři…

Lena vyprávěla u vohně hrdinský přiběhy z výprav toho jejího nebožtíka. Sice byly asi trochu přibarvený, jak už to u správnějch příběhů bejvá, ale vo to líp se poslouchaly. Vo pořádnejch šarvátkách, děsivejch bestiích, městech a lidskech sídlech v dalekejch zemích. Připadalo mi, že právě tam patřím, že takovej chci jednou bejt. Už proto, že budu moct mít někoho jako je Lena…
Často se mi vo tom zdálo.
I o krajích, kde není taková děsná kláda, sou tam všechny ty podivný národy a příšery, kde sevjoran může získat slávu a uznání, protože vostatní sou vyměklý červi…
No, zatím sem měl nejenom práce ve fotrovejch chlívech a nekonečný vyhazování sněhu, kterej vítr zafoukal úplně všude. Taky sem pomáhal se zvířectvem, co měla Lena. Bylo to několik krav, který dávaly vo dost lepší mlíko než vofce (nemluvě vo sejru). Hovězí a telecí se považovalo dycky za nejlepší pochoutku. A nebyly to takový krávy blbý jako vofce.
Ale daleko víc mě bavilo starat se vo koně. Nádherný silný zvířata, chytrý a voddaný, zrozený pro válečníky a boj… Doufám, že jednoho dne budu mít taky svý koně… Když už sem celý mládí strávil u debilního dobytka, tak bych moh chovat koně, ne?

Ke konci zimy, hodně mrazivýho dne, za mnou přišel Umrek. (Vod toho pohřbu sme si výborně rozuměli a vedli zasvěcený chvástavý kecy vo ženskejch. Bezděk byl pěkně nasranej z vochlastanýho učitele, takže byl docela protivnej. Možná mi tenkrát i trochu záviděl, ale nevím, v zimě měl víc času na ty svoje svitky.)
„Je to pěkně v piči, Gimeli.“ řek na uvítanou Umrek. Klepal se zimou jak starej dědek.
„Vo co de,“ zeptal sem se.
„Hele, nevrátili se lovci“. Znepokojení v jeho hlase bylo zřetelný.
„To bude asi tou vánicí, co byla nedávno,“ snažil sem se ho uklidnit, ale hlavou mi už lítaly myšlenky studený jak meluzína. Pravda je, že se vobčas ňákej lovec ztratil, podmínky venku nebyly zrovna příjemný. Ale na druhou stranu, lezou ven každou zimu, vlastně celej rok, znaj vokolí jako já svoje (fotrovo) stádo a nikdy se neztratili všichni.
„Hele, možný to je, ale víš jak, vesnice už je plná keců vo Jezevcích.“
„Myslíš jako, že by nám tentokrát natrhli prdele?“ odvětil sem nejistě.
„Jestli jo, tak na jarě na Jezevce vytáhne celá vesnice.“
„Jo, třeba i konečně já“ vyhrkl sem. Ale pak sem se zarazil. Nikdo mě zatím nedal žádnou zbraň, natož abych se s ní uměl ohánět. S pěstma proti zbrojím, měčům, sekerám a šípům…
„Tebe stejně nikam nepustej, budeš hlídat stáda, to je jasný“
„Do hajzlu s nima“ zaklej sem. Tomuhle se říkaj smíšený pocity.
„Hele raději jdu“ ozval se Umrek. Nemělo smysl to dál rozebírat.

Nikdy sem se nedozvědel, zda lovce skutečně pobili Jezevci. Ale celá vesnice si to myslela. Jezevci nás trefili do citlivýho místa. I když byli lovci docela podivíni, tak byli jediný, kdo v zimě dokázal jít ven a sehnat něco extra k jídlu. Vesnice strádala a vřela touhou po pomstě.
Tej zimy zemřelo několik z nás – i pár sourozenců – na horečky. Volchv akorát chlastal a lovci byli nekdě v …

Když se zima chýlila ke konci a sněhu ubylo, Lena prodala krávy, nasedla na koně i s dětima a vodjela. Dost mě to dostalo, ale vědel sem, že to přijít musí.
Já se musel vrátit taky, bydlet u fotra a spát sám na studený lavici.

Vobvykle sem se na jaro těšil. Tentokrát stálo za hovno.

2 komentáře u „Zima“

Napsat komentář