Zlomený šíp (6.zápis)

Dneska sem se moc nevyspal. Pygmej mě budil třikrát za noc a pokaždý se mě vyptával na nějaký přiblblý hovadiny. Byl sem utahanej jak svině s osmi selatama, protože sem včera nabíral Sílu třikrát a navíc sem se zdržel u těch blbejch svitků, co se v nich po večerech úplně zbytečně hrabu. Stejně, jakej to má význam, jakým kouzlo sešlu způsobem? Funguje přece porád stejně. Mračil sem se tak, že ta moje líná vrána bez obvyklých diskuzí zmizela oknem, aby si našla něco do toho jejího bezednýho žaludku.

Snídani sem nestih, ale Muriel mi něco ulila bokem, takže sem aspoň nebyl hladovej. Nejdřív si chtěla povídat, ale když viděla, jakou mám náladu, radši šla dělat něco užitečnýho. Dokonce i ten tupej Oháňka pochopil, že mi dneska má jít z cesty. Musel sem ho na to teda upozornit pěstí, protože se pokoušel bejt chytrej a vůbec mu to nešlo. Bude mít krásnou podlitinu.

Pokusil se mi to oplatit, když sem ráno meditoval. Myslel si, že sem v transu bezbrannej, jenže si nevšim, že sem místo meditace jednoduše únavou usnul. Krásně sme se porvali. Zlomil sem mu nos a přidal pár modřin a on mi na oplátku na čas zavřel levý oko. Zajímavý, když to nikdo nevidí, už není tak křehkej. Nikdy bych to nahlas neřek, ale byl sem mu za to skoro vděčnej. Ta rvačka mi fakt zvedla náladu.

Od tý doby spolu vycházíme líp. Sice si o sobě pořád myslí, že je lepší než samotnej Vieen nebo Aldil, ale už to nedává na každým kroku najevo. Muriel nás oba ošetřovala (ne snad, že bysme to potřebovali) a dost nám přitom vynadala, že jí akorát přiděláváme práci, který má sama dost. Nijak sme se o tom nebavili, ale já za ni udělal večeři a Zlomenej Šíp pak uklidil a umyl nádobí.

Příval ledový vody mě probral okamžitě. U postele mi stála vesele se šklebící elfka s prázdným vědrem v rukou. Trochu naštvaně sem se začal hrabat z postele. Moji nahotu sledovala se zdviženým obočím, ale neřekla ani slovo, dokud sem se neoblík. Pořád ještě sem byl trochu naštvanej za to probuzení, tak sem ji hned, jak se ke mně otočila zády, plesknul po zadku. Zahrozila mi prstem a strčila mi do rukou prázdný vědro.

„Dojdi pro novou, Zlomený Šíp taky ještě vyspává,“ zašeptala spiklenecky.

Když sme k tomu ochrapovi vlezli, hned sem si všim, že má všude spousty malých, ze dřeva vyřezávaných figurek. Když sem se kouknul blíž, musel sem obdivovat zručnost, s jakou byly vyřezaný. Neměl sem ale moc času na podrobnější průzkum, protože mu Muriel s gustem chrstla vodu do tváře (ještě nedávno bych řek do ksichtu, asi na mě má ta mrňavá elfka nějakej špatnej vliv).

Zlomenej Šíp prskal a vztekal se, ale nakonec se k nám přidal a začal se taky smát. Když sem se otočil, ve dveřích stál Pai Mei a jako obvykle se šťastně usmíval.

Odpoledne sme si se Zlomeným Šípem našli chvíli a vyjasnili si, proč byl proti mně od začátku tak zaujatej. Mistr volchv Gorath má pozoruhodnou minulost. Některý věci bych od něj vážně nečekal. Smutný je, že teď už mi dává spousta věcí smysl. Taky proto nepochybuju o většině toho, co mi toho odpoledne Zlomenej Šíp řekl. A jeho heslo ‚Moc ti dává právo rozhodovat‘ najednou dostalo novou, trpkou příchuť.

6 komentářů u „Zlomený šíp (6.zápis)“

Napsat komentář